Živý průvodce světem médi mapuje jejich vývoj „od kouřových signálů až k internetu“ a seznamuje s riziky současného mediálního světa – počínaje kyberšikanou na sociálních sítích přes nedbalé zacházení s osobními údaji až po klamavou reklamu.

Navodit reálné situace

Děje se tak formou komiksového vyprávění o čtyřech „náctiletých“ spolužácích z jedné redakce školního časopisu, kteří se v jednotlivých příbězích učí na vlastní kůži čelit typickým hrozbám.

Přetížení a unavení rodiče většinou nemají žádný přehled o tom, co jejich děti na počítači dělají Eva Bělohlavá

„Cílem je navodit reálné situace, ve kterých mladí lidé musí volit z několika možností. Učí se na základě vlastních chyb a diskuse moderované pedagogem, ve které obhajují svůj postoj,“ vysvětluje pojetí učebnice její autorka Eva Bělohlavá, která vychází z vlastních pracovních zkušenosti v Centru dětské komunikace ve Vratimově.

Internet mladé láká

Internetové prostředí a zejména sociální sítě jsou pro děti a nejen pro ně mimořádně atraktivní. Slouží jim k získávání nejrůznějších informací, ale hlavně k zábavě. Absence obrany proti některým rizikům, jako je například kyberšikana, sexting, kybergrooming či kyberstalking, souvisí s věkem uživatelů – s jejich nezkušeností, důvěřivostí, určitou otevřeností, touhou někam patřit a být uznáván.

Pro možnost sdílení osobních údajů, fotografií nebo videí, snadnou přístupnost a přitom anonymitu uživatelů představují sociální sítě nejrizikovější prostředí zejména pro děti základních škol.

Rozeznat kritický okamžik

„S dětmi prakticky procházíme situace, se kterými má na webu zkušenost velká většina z nich. Cílem je, aby jim naskočilo varovné světlo, když je někdo požádá o schůzku, erotickou fotku, nebo by se měly naučit rozpoznat okamžik, kdy se zábava může zvrhnout třeba v kyberšikanu,“ uvádí Eva Bělohlavá konkrétní příklady z některých pasáží učebnice.

K šikaně prostřednictvím informačních a komunikačních technologií totiž podle ní nejčastěji dochází v důsledku nezvládnutého žertování, nikoli s úmyslem druhému ublížit, a děti si v bezpečném prostředí musí osahat hranici, která mezi oběma polohami vede.

Rezervy unavených rodičů

V posledním šetření projektu E-Bezpečí uvedlo 90 % oslovených dětí ve věku 11 až 17 let, že má na některé ze sociálních sítí svůj účet. Ačkoli je zřízení účtu na sociální síti Facebook podmiňováno věkem 13 let, děti tuto hranici často nerespektují.

„Exaktní čísla o tom, kolik dětí v ČR porušuje věkovou hranici pro registraci na sociálních sítích, nejsou. Správně by na on-line aktivity dětí měli dohlížet rodiče. Skutečnost je ale jiná. Přetížení a unavení rodiče většinou nemají žádný přehled o tom, co jejich děti na počítači dělají, a nechávají je bez dozoru,“ konstatuje Eva Bělohlavá.

Řešením je jen prevence

Jako jediná efektivní cesta se ukazuje prevence, vysvětlování možných rizik a trpělivá argumentace. Odborníci se shodují, že dětem na internetu nemá smysl cokoli zakazovat, nebo je dokonce trestat, protože pak na sociálních sítích budou vytvářet účty za zády rodičů či pod falešnou identitou.

„Učitelé mediální výchovy, kteří sami budou pracovat na zvyšování své mediální gramotnosti, mohou znásobit svůj pozitivní vliv tím, že budou působit nejenom přímo na své žáky, ale zprostředkovaně také na jejich rodiče,“ říká Jitka Šebková, redaktorka učebnice z Nakladatelství Fraus.

Mediální výchova se hodí do informatiky

První ucelená učebnice mediální výchovy, jež získala doložku Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky, vychází v učebnicovém Nakladatelství Fraus, které vidí logický prostor pro její zakomponování do hodin informatiky.

„Je přirozené, když se žáci budou seznamovat s problematikou médií prostřednictvím nových technologií. V informatice se dají nejlépe nasimulovat situace, s nimiž se děti dnes nejčastěji setkávají právě u počítače nebo mobilu,“ argumentuje Jitka Šebková.

Tomuto záměru vychází vstříc také interaktivní verze učebnice, u níž budou moci učitelé využít ukázky z různých médií a pracovní nástroje v podobě tisknutelných pracovních listů, které žáky ještě více přitáhnou k praxi a umožní jim vlastní mediální produkty snadněji vytvářet a prezentovat.