Dvouleté rekvalifikační studium pro obor starožitník má akreditaci ministerstva školství. Škola vznikla nedlouho poté, co u nás byla založena v roce 1991 Asociace starožitníků a první studenti do ní nastoupili už v září 1992.

Na škole jsou i studenti, kteří dělají úplně jinou profesi a na stáří se rozhodli věnovat starožitnostemSimona Šustková, prezidentka Asociace starožitníků

Minulý režim starožitnosti neuznával

„Ve vzdělávacím systému byla velká mezera. V minulém režimu se zanedbával nejenom obchod se starožitnostmi, kdy se staré kusy považovaly za nemoderní, připomínaly buržoazii a kapitalismus, ale i dějiny umění existovaly jen ty nejstarší. Devatenácté, dvacáté století a nové obory, včetně užitého umění, fotografie, nikdo komplexně nepřednášel. Asociace starožitníků proto oslovila odborníky z vysokých škol, vytvořila osnovy výuky. Cílem bylo, aby se studenti dokázali v oboru orientovat,“ říká Simona Šustková, prezidentka asociace s tím, že akademie vychovává nejen profesionální starožitníky, ale vzdělává i sběratele.

Od malby ke sklu

Malba, šperky, nábytek, textilie, ale také hračky nebo sklo a porcelán. To vše musí znát a dokázat historicky zařadit správný znalec starožitností.

„Je to velmi široký obor. V Rudolfinské akademii studenti proberou dějiny umění, pak se postupně učí do hloubky třeba grafiku, fotografie, jak rozpoznat drahé kameny. Každý dostane základní informace, které mu postačí k tomu, aby se na věci díval jinýma očima. Pokud se chce poté specializovat ještě víc, je mu doporučena literatura a je na něm, aby chodil po aukcích, po obchodech, bral věci do ruky a učil se je znát,“ upozorňuje Šustková.

Podle ní je pro praxi znalce starožitností nejdůležitější fyzický kontakt s věcmi. „Nedokázala bych proto obchodovat přes internet. Z obrázku těžko poznáte, jestli se nejedná o repliku. Musím mít kontakt s věcí i s člověkem, který mi ji nabízí, aby mi řekl, odkud pochází, jaký má příběh,“ dodává žena, podle níž sice napodobeniny byly vždy a všude, ale dnes je mezi starožitníky tak velká konkurence, že nikdo vědomě falzum nedá na trh.

Žáci: advokáti, doktoři

Dvouleté studium Rudolfinské akademie je vyšším vzděláním, nenahrazuje proto ukončení střední školy. Kdo si chce ale otevřít obchod se starožitnostmi, musí kromě vzdělání prokázat i šestiletou odbornou praxi. Každý rok se na akademii hlásí asi sedmdesát zájemců.

„Jsou tam lidé, kteří chtějí pracovat nebo už pracují ve starožitnictví a chtějí si otevřít vlastní obchod stejně jako ti, kteří se k zájmu o staré věci dostali náhodně. Něco nečekaně zdědili a sbírání je začalo bavit. Na škole jsou ale i studenti, kteří dělají úplně jinou profesi a na stáří se rozhodli věnovat starožitnostem. Začínají novou etapu života. Učíme tak i advokáty a doktory ve věku kolem padesáti, pětapadesáti let,“ přibližuje složení studentů prezidentka starožitníků.

Důchodci mají slevu

Výuka probíhá v posluchárnách na Václavském náměstí jednou za čtrnáct dní ve středu odpoledne, nebo jednou za měsíc celou sobotu. Zájemci zaplatí ročně devět tisíc korun, slevu dostanou studenti, penzisté i členové asociace. Na konci prvního ročníku se dělá ústní zkouška, po dvou letech zkouška před komisí a píše se závěrečná práce.

„Moc se vždycky na ty práce těším, protože jsou velmi přínosné. Jedna paní původem z Ruska se věnovala nádhernému nikdy u nás nezpracovanému tématu o ruském art decu – strávila kvůli tomu spoustu času v ruských knihovnách, fotila architektonické útvary v Rusku. Máme i Japonku, sekretářku generálního ředitele japonské firmy, kterou starožitnosti zajímají, jezdí k nám i zájemci ze Slovenska. Takové studium ani nic podobného tam totiž nemají,“ uzavírá Simona Šustková. Podrobnější informace na www.asociace.com