Navzdory proklamacím mnoho manažerů totiž stále odmítá uznat, že fyzická přítomnost na pracovišti a produktivita práce nemusejí nutně znamenat jedno a totéž. Zmíněný průzkum se zabývá srovnáním postojů vedoucích pracovníků tří významných ekonomik – USA, Velké Británie a Německa – a rovněž manažerů ekonomik rozvíjejících se zemí k pružným pracovním úvazkům.

V praxi dochází k postihům

A zjištění jsou dost tristní. Podobně jako Fitzgeraldův hrdina Velký Gatsby kritiku vítal, ale neodpouštěl, i manažeři ve vyspělých ekonomikách se na jedné straně dušují podporou programů rovnováhy mezi pracovním a osobním životem, ve skutečnosti však praktikují politiku, která zaměstnance usilující o využití těchto programů postihuje.

Ideální zaměstnanec pracuje, dokud je třeba

Přestože výzkumy jednoznačně prokázaly, že pružné pracovní úvazky hrají důležitou roli pro získání a udržení špičkových talentů, více než polovina dotázaných manažerů vyjádřila přesvědčení, že ideální zaměstnanec je ten, který je připraven plnit své pracovní povinnosti bez ohledu na pracovní dobu. Každý třetí zaměstnavatel pak přiznal, že zaměstnancům, kteří hodlají využívat nabízené pružné pracovní úvazky, v jejich firmě pšenka nepokvete.

Obdobné a často radikálnější postoje zaujali i šéfové firem rozvíjejících se ekonomik – Brazílie, Číny a Indie.

Nejčastějším zdůvodněním nepřátelských postojů manažerů vůči pružným pracovním úvazkům byl argument, že lidé, kteří je využívají, nejsou k dispozici pro plnění naléhavých pracovních úkolů a zatížení pak padne na jejich spolupracovníky.

„Chtěli jsme zkoumat přínos slaďování pracovního a osobního života a místo toho jsme odhalili trendy dokazující, že zaměstnanci jsou za účast v programu pružných pracovních úvazků perzekvováni, i když se k nim jejich šéfové slovně hlásí,“ posteskla si Kathie Lingleová, výkonná ředitelka Sdružení pro lepší soulad pracovního a osobního života.