Byl jste jako dítě „komediant“?

Hodně jsem vyčníval a je fakt, že jsem často slýchával: „Ty jsi ale komediant!“.

Proč jste se rozhodl právě pro herectví? A byla k němu dlouhá cesta?

Chodil jsem do dramaťáku, kde to bylo super, ale vůbec jsem nevěděl, že existuje škola pro herce. Ale naštěstí naši dostali nápad – pokračovat v tom mém komediantství a talentu na konzervatoři. A tak jsem jel v osmé třídě na talentovky do Ostravy. Pokud by tahle škola nevyšla, měl jsem na druhém místě na přihlášce průmyslovku v Havířově! Kdo ví, co by teď ze mě bylo!

Není u nás trochu problém škatulkování? Když herec moderuje, vidí v něm lidi moderátora, když zpívá, tak ho naopak málokdo bere vážně. Setkal jste se s tím?

Škatulkování je problém, ale zatím jsem se s tím osobně až tak nesetkal. Spíše se škatulkují typy jako herci. Komikům jsou dávány jen role tohoto typu a nedostávají šanci šanci ukázat i jiné herecké polohy. A naopak.

Máte za sebou přes třicet premiér, ale jako herce vás málokdo zná. Jak to tak vypadá, pokud není člověk vidět v televizi, tak se známým nestane…

Tak já se za slávou zas tak moc nehnal. Ani to nešlo. Prošel jsem si divadlem od základů na oblasti, což je největší škola. A pak se třeba ocitl na konkurzu do pořadu HBO „Na stojáka“ kde jsem vytvořil postavu „Ruda z Ostravy“ či na konkurzu do muzikálu „Cikáni jdou do nebe“, kde jsem potkal vynikajícího režiséra Radka Balaše či úžasnou Idu Kelarovou a to jsou okamžiky které vás posouvají dál.

Dneska hraje kdekdo v seriálu, vy jste zatím nabídku nedostal? Jak byste se k ní postavil?

Čekal, jsem čekal a nabídka přišla. V lednu 2008 jsem šel na casting na seriál První krok z prostředí soukromé taneční a umělecké školy. Seriál je již natočen a doufejme že v září letos budete moct na Nově posoudit, jak se mi povedl učitel hudby „Vladimír“. Byla to úžasná zkušenost a zdravím rejžu Jirku Vejdělka.

Co považujete za svůj největší úspěch?

Wow, to je těžká otázka! Klasika – vážím si zdraví, práce, rodiny,  ale asi nejvíce mě nyní těší, že s Milošem Knorem objíždíme českou vlast a snažíme se lidi bavit v představení Komici s.r.o.  Věřili jsme tomu, že to bude fungovat a zatím nám diváci a jejich smích a potlesk dávají za pravdu.

Kdy může člověk říct „udělal jsem kariéru“?

Hmmm, to je fakt těžké. Já to říci ještě nemohu. Ale možná se to pozná, až člověk odtud odchází navždy. Podle toho kolik kámošů a lidí dorazí se rozloučit na poslední cestu.