Článek
Začněme poněkud netradičně od hudebního doprovodu, respektive od celkového ozvučení hry. To bývá u většiny titulů hodně opomíjeno a obvykle se o něm dozvíte pouze v případě, že vás nutí vypnout reproduktory anebo je rovnou vytrhnout z počítače a vyhodit z okna. Zde se však dočkáte pravého opaku – pestrá směsice hudebních stylů a experimentování je s hraním propojená do symbioticky fungujícího celku s prožitkem, jaký vám každá činnost zvlášť nemůže nabídnout.
Přitom nejde o nic extra originálního – v jakési vzdálené budoucnosti vede jeden z občanů revoltu proti okolnímu světu, která se projeví tím, že zmasakruje každého robota, který se mu připlete do cesty. Celá aktivita hráče se tak redukuje na pár kláves a jejich mačkání ve vhodný okamžik, což je možná dobře, protože mu zbude víc kapacity na prožívání hry jako celku.
Celé to působí nesmírně sladěně dohromady, což má za následek, že ať chcete, nebo ne, hra vás velice rychle vtáhne a nedá vám jinou možnost, než se dobře bavit.