Čeští hudebníci, ale i filmaři a nakladatelé, si v poslední době našli úhlavního nepřítele, kterým jsou populární uploadovací servery. Ty mají sloužit uživatelům ke snadnému sdílení větších objemů dat, často se však na nich vyskytuje autorsky chráněný obsah.

Umělci křičí, že kopírování zabíjí hudební průmysl a tím i hudbu. Zastánci pirátů naopak argumentují tím, že hudební průmysl v podobě, v jaké ho známe, je reliktem minulosti, který nutně musí skončit v propadlišti dějin.

V západních zemích se už několik let výrazně prosazuje trend digitálního prodeje hudby. I u nás se část obchodníků, která se s masovým nelegálním stahováním nehodlá smířit, snaží české uživatele naučit za hudbu platit. A to na jedné straně pomocí morálních apelů, na straně druhé pak díky pohodlí, které legální alternativy pirátského stahování nabízejí. S jejich využitím můžete buď poslouchat hudbu z katalogů čítajících miliony skladeb zcela zdarma, nebo za měsíční paušál (v bezplatné variantě je třeba počítat s reklamními pauzami), nebo rovnou nakupovat jednotlivé skladby či celá alba. Přestože prodeje digitální hudby i v Česku rostou meziročně o desítky procent, stále jde o zanedbatelná čísla v celkovém objemu prodaných nahrávek.

Celkově trh s hudbou už několik let vytrvale klesá a je těžké odhadnout, kde se nachází dno, od něhož se budou moci hudební vydavatelé odrazit. Aby se jim to povedlo, musí přesvědčit uživatele, že má smysl platit za něco, co jsou už dlouhou dobu zvyklí mít zadarmo. Anebo zvýšit tlak na státní orgány, aby pirátům zatnuly tipec. Obojí je ovšem běh na dlouhou trať.