Hlavní obsah
Socha Michelangela Buonarrotiho v galerii Uffizi ve Florencii. Foto: Profimedia.cz

Vědci zkoumali Michelangelovy boty. Obří stopy, které zanechal v umění, učinila překvapivě malá osoba

Dílo Michelangela Buonarrotiho zanechalo v dějinách umění obrovskou, nepřehlédnutelnou stopu – naprosto nesrovnatelnou s nevelkými šlépějemi, jakou se vyznačovala chůze renesančního génia.

Socha Michelangela Buonarrotiho v galerii Uffizi ve Florencii. Foto: Profimedia.cz
Vědci zkoumali Michelangelovy boty. Obří stopy, které zanechal v umění, učinila překvapivě malá osoba

Podle webu Live Science to ukázal průzkum trojice bot. Vědci ze Střediska pro forenzní antropologický, paleopatologický a bioarcheologický výzkum (FAPAB) v italské Avole nově přezkoumali pár kožených bot a jednu koženou pantofli (ta druhá byla ukradena v roce 1873), které podle staleté tradice patřily umělci a byly u něj nalezeny po jeho smrti.

Po důkladném proměření obuvi a dalších osobních předmětů slavného sochaře dospěli vědci k závěru, že nebyl vysoký více než 160 centimetrů.

Svá zjištění ještě porovnali s dobovými popisy – konkrétně s popisem Michelangela z pera jeho současníka, umělce a spisovatele Giorgia Vasariho (1511 až 1574).

Ten napsal, že Michelangelo (1475–1564) byl „široký v ramenou“, ale že jinak bylo jeho tělo „relativně dosti štíhlé“ a že postavu měl průměrnou.

Trpěl dnou i artritidou

Ve srovnání s dneškem není výška 160 centimetrů (nebo méně) nic moc. Průměrný Evropan dnes měří o deset centimetrů více. V Michelangelově době – a vlastně ještě několik století po jeho smrti – však byla taková výška poměrně běžná. Evropané začali „růst“ teprve ve druhé polovině 19. století, kdy se začaly lepšit jejich sociální poměry.

Boty měly podobnou velikost, což naznačuje, že je nosila jedna a táž osoba. Michelangelovi jsou připisovány celá staletí. Italští vědci však nevyloučili ani možnost, že patřily i jinému muži v umělcově domácnosti, třeba rodinnému příslušníkovi či některému z jeho potomků.

Ostatky Michelangela nebyly nikdy exhumovány a analyzovány, takže je obtížné ověřit, jak vypadal a jaký byl jeho zdravotní stav, když zemřel ve věku více než 88 let, což bylo na jeho dobu opravdu nadprůměrné.

Z náznaků nalezených v jeho písemnostech a portrétech vědci vyvodili, že ke konci života trpěl dnou, těžkou artritidou a také otravou olovem.

Původní studie na toto téma vyšla v českém časopise Anthropologie.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků