Hlavní obsah
 

Před 82 lety nacisti obsadili Československo

Před 82 lety vpochodovali na území Československa, již okleštěného o Sudety, vojska nacistického Německa. Nešlo přitom jen o okamžik jednoho stěžejního dne, tedy 15. března 1939. Jednalo se především o další předzvěst druhé světové války, která oficiálně vypukla o necelého půl roku později, 1. září 1939 německým napadením Polska.

 
Před 82 lety nacisti obsadili Československo

Hned 16. března 1939 byl výnosem nacistického vůdce Adolfa Hitlera ustanoven Protektorát Čechy a Morava. Formální hlavou útvaru, jenž byl součástí Třetí říše, zůstal sice prezident Emil Hácha, moc však třímal v rukou úřadující říšský protektor Konstantin von Neurath.

Přípravy po Mnichovu

Už po podepsání Mnichovské dohody v září 1938 bylo Československo donuceno postoupit své pohraničí Německu. Pro Adolfa Hitlera ale konference představovala neúspěch, neboť usiloval o obsazení celých Čech. Německo proto v následujících měsících, než dohodu přímo porušilo, vyvíjelo na okleštěné Československo stále větší politický i hospodářský nátlak.

„Využívalo přitom provokací českých Němců, sporů mezi Čechy a Slováky i neuspokojených maďarských teritoriálních ambicí. Československo bylo totiž v listopadu 1938 donuceno postoupit jižní část Slovenska i jižní část Podkarpatské Rusi právě Maďarsku,“ připomněl pro Novinky dříve historik Jan Zumr z Ústavu pro studium totalitních režimů (ÚSTR).

Armáda nesmí klást nejmenší odpor. Musí se dát bezvýhradně odzbrojit.

Důležitou osobností té doby byl na slovenské straně Jozef Tiso. Tento původně římskokatolický kněz byl předsedou Hlinkovy slovenské ľudové strany (HSLS) a od října 1938 i předsedou slovenské autonomní vlády.

Ta fakticky zlikvidovala pluralitní demokracii – s výjimkou jedné německé a maďarské strany byly všechny ostatní strany zakázány či donuceny ke sloučení s Hlinkovou stranou. Docházelo k porušování ústavou zaručených práv, ze Slovenska byli donuceni odejít čeští státní zaměstnanci. Páchaly se i protižidovské násilnosti.

Jozef Tiso na fotografii z roku 1938

Foto: ČTK

Hitler pak Tisa, který byl sesazen z pozice předsedy slovenské autonomní vlády, pozval 13. března do Berlína. Tam na něj vyvinul velký nátlak, aby vyhlásil nezávislost Slovenska. Německý vůdce v takovém případě garantoval „ochranu” Slovenska. Tiso však napřed nezávislost vyhlásit nechtěl a požádal o svolání slovenského sněmu, který však 14. března 1939 nezávislost Slovenska na Českoslovensu jednomyslně vyhlásil.

Hrozby bombardováním Prahy

Lidé v Československu se z rozhlasu dozvěděli, že pár minut po poledni 14. března schválili poslanci slovenského sněmu téměř všemi hlasy odtržení od Československa a vyhlášení samostatného Slovenského štátu.

Týž den odcestoval do Berlína prezident Hácha, který do říšského kancléřství přicházel s představou, že bude s vůdcem Německa řešit hlavně otázku Slovenska.

Snímek ze 14. března 1939: jednání prezidenta Háchy s Adolfem Hitlerem

Foto: ČTK

„Jenže byl vystaven brutálnímu nátlaku. Po utrpěném infarktu nakonec v ranních hodinách 15. března souhlasil s vysláním německých jednotek do českého vnitrozemí,“ zmínil Zumr.

Svůj účel splnily i hrozby bombardováním Prahy od Hermanna Göringa, zakladatele německé státní policie (gestapa) a Hitlerova ministra letectví, pokud by Hácha nesouhlasil s vydáním kapitulačního rozkazu pro armádu a další ozbrojené složky.

Tři hodiny po půlnoci 15. března sděloval ministr zahraničí František Chvalkovský premiéru Rudolfu Beranovi telefonicky výsledek jednání:

„Nekompromisní přání kancléře Hitlera. Dnes ráno v 6:00 vstoupí německé vojsko na celé území státu. Zařiďte ihned svolání ministerské rady. Generál Syrový nechť vyrozumí všechny posádky. Armáda nesmí klást nejmenší odpor. Musí se dát bezvýhradně odzbrojit. Civilní obyvatelstvo nesmí ztropit výtržnosti, jinak nastane katastrofa nedozírných následků. Bude-li armáda odzbrojena v klidu, budou nám dány možnosti autonomního života pro celý národ.“

Okupace, kapitulace, Protektorát

Nelze opomenout, že již předcházejícího dne, 14. března 1939, obsadila německá vojska hospodářsky důležitou Moravskou Ostravu. V Czajankových kasárnách v Místku se vojáci 3. praporu 8. pěšího pluku postavili Němcům na odpor, ovšem jinak k protiněmeckým vzpourám prakticky nedocházelo.

Ráno 15. března tak začalo samotné nacistické obsazování českých zemí. Za jednotkami Wehrmachtu postupovaly operační skupiny a oddíly gestapa, kriminální policie a SD (Sicherheitsdienst, „Bezpečnostní služba“, byla zpravodajskou službou SS a NSDAP), které měly za úkol pozatýkat „nepřátele Říše“.

Německá okupační vojska na Václavském náměstí v Praze 17. března 1939)

Foto: ČTK

Němci žijící v Československu vítali německé vojáky vztyčenými pravicemi, někteří Češi zaťatými pěstmi. Večer dorazil do Prahy Hitler, který následujícího dne, 16. března, vyhlásil Protektorát Čechy a Morava.

Teror za Protektorátu, který zanikl až v květnu 1945, si vyžádal desítky tisíc obětí. Z celé bývalé Československé republiky zemřelo kvůli nacistickému řádění přes 340 tisíc lidí, převážně Židů, počítáme-li i úmrtí v koncentračních táborech.

Mezi prvními popravenými podle směrnice o „zvláštním zacházení“ (smrt bez soudního řízení) byli v listopadu 1939 studentští funkcionáři po pohřbu Jana Opletala.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků