Hlavní obsah
Ilustrační foto Foto: Pavel Khol, ČTK

Národní třída 17. listopadu: v roce 1989 bod zlomu, dnes živá vzpomínka

Když se v listopadu 1989 na pražském Albertově sešli účastníci povolené akce k 50. výročí uzavření českých vysokých škol nacisty a připomínce úmrtí studenta Jana Opletala, dalo se už čekat, že půjde i o něco víc. Transparenty s nápisy jako „Nechceme násilí“ a skandování „Svobodu!” to potvrdily: občané tehdejšího Československa toužili po převratu.

Ilustrační foto Foto: Pavel Khol, ČTK
Národní třída 17. listopadu: v roce 1989 bod zlomu, dnes živá vzpomínka

17. listopad 1989: něco visí ve vzduchu

Že se manifestace, svolaná na Albertov oficiálními i nezávislými organizacemi studentů, může tak trochu zvrtnout, tušil i vládnoucí aparát. Na celém území ČSSR proto probíhala 17. listopadu od rána mimořádná bezpečnostní akce, která měla zajišťovat „klid a veřejný pořádek”.

V pohotovosti je také StB, pokyny zní jasně: z politických důvodů nesmí dojít k zásahu bezpečnostních složek proti studentům. Nakonec ale vše dopadlo jinak.

 Po změně režimu se volalo už na Albertově

Akci na Albertově zahájil v 16 hodin zpěv studentské hymny Gaudeamus igitur. Na proslovy řečníků reagoval dav bouřlivě, výjimkou nebyla ani hesla jako: „Jakeš ven!”

Po asi 40 minutách, kdy tato část končí, chtějí někteří účastníci vyrazit rovnou do centra na Václavské náměstí, nakonec se ale za skandování protikomunistických hesel většina vydává na vyšehradský Slavín, cestou zaznívá „Havel na Hrad!” a další hesla. U hrobu Karla Hynka Máchy se koná pietní akt pokládání květin, kterým je zhruba v 18 hodin akce oficiálně zakončena.

Kudy vedla cesta za svobodou? Přes Národní třídu

Studenti se ale nerozcházejí a vydávají se do středu města, zhruba pět tisíc lidí zamířilo na Výtoň. Pokračovat se mělo přes Karlovo náměstí do Opletalovy ulice. Ve Vyšehradské ulici se dav snažili neúspěšně zastavit policisté, později posíleni o jednotky pohotovostního pluku.

Průvod pokračoval k Národnímu divadlu. V 19:12 hodin přišel rozkaz, že má dojít k zablokování davu. Policejní kordon zatarasil most 1. máje (dnešní most Legií), demonstranti zahnuli na Národní třídu a pokračovali směrem na Václavské náměstí. Když bylo kolem půl osmé čelo demonstrace zastaveno, účastníci si sedli na zem před pořádkové jednotky a dívky zastrkávaly za štíty příslušníků květiny.

Národní třída: máme holé ruce

Po uzavření ulic Mikulandské a Voršilské a zablokování cesty zpět Národní třídou zůstalo přibližně 10 tisíc demonstrantů mezi dvěma policejními kordony, kde i tak pokračovali v nenásilném protestu. Jednotlivci měli v tuto chvíli ještě poslední šanci odejít, pak už šlo vše ráz naráz:

  • Ve 20:15 policisté začali účastníky manifestace stlačovat na menší prostor a mezi studenty natlačené na sebe začala propukat panika.
  • Ve 20:25 vydává velitel zásahu pokyn k násilnému zákroku.
  • Příslušníci pohotovostního pluku veřejné bezpečnosti a Odboru zvláštního určení (tzv. červené barety) začali lidi surově bít obušky.
  • Do 21:20 byla demonstrace násilně rozehnána, někteří účastníci byli zatčeni a naloženi do připravených autobusů, jiní byli zbiti obušky.
  • Ve 21:16 řídící štáb bezpečnostní akce konstatoval, že došlo k obnově veřejného pořádku. Příslušníci ale dále napadali všechny, kteří se nacházeli v nejbližším okolí zásahu.
  • Ve 22:20 na Národní třídě likvidovali hořící svíčky.
  • Ve 22:30 pohotovostní pluk odjel a na Národní třídu přijely první sanitky. Shromažďovali se tu studenti i přihlížející, na místech násilí zapalovali svíčky.
  • Ve 22:38 proti lidem naposledy zaútočily červené barety. Jak později zjistila parlamentní vyšetřovací komise, zraněno bylo celkem 592 lidí.

Mrtvý student Šmíd: fáma, která dala věci do pohybu

Po demonstraci se začala mezi demonstrujícími šířit fáma, že při zásahu údajně zemřel student Martin Šmíd. Vymyslela si to Drahomíra Dražská, povoláním vrátná vysokoškolských kolejí, když v nemocnici čekala po zásahu na ošetření lehkého zranění. Jak uvedla v rozhovoru k 20. výročí sametové revoluce, udělala to prý ze vzteku.

Odpoledne 18. listopadu se Dražská setkala s Annou Šabatovou, manželkou disidenta Petra Uhla. Ten její zprávu předal vysílání Rádia Svobodná Evropa. Její zveřejnění mělo za následek vyhrocení revolučních nálad napříč společností a aktivaci všech studentů, i těch mimopražských.

Fámu navíc podpořilo to, že mnozí účastníci viděli ležet na zemi nehybného člověka. Tím byl mladý příslušník SNB Ludvík Zifčák, jenž už několik měsíců působil mezi studenty a který se snažil demonstraci nasměrovat do centra.

V pátek 17. listopadu 1989 mohli Češi na obloze zahlédnout v našich zeměpisných šířkách vzácný jev: polární záři. Ale ještě další vzácná událost se ten večer stala: lidé se semkli a věci se díky tomu daly do pohybu.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků