Hlavní obsah
Nově zvolený prezident republiky Václav Havel (uprostřed), doprovázen předsedou FS ČSSR A. Dubčekem (vpravo) a předsedou vlády M. Čalfou, vstupuje do Vladislavského sálu Pražského hradu. Foto: ČTK

Havel na Hrad! Život státníka a jeho role v sametové revoluci

Václav Havel byl dramatik a politik, který se stal posledním prezidentem Československa a prvním prezidentem České republiky. Jaký byl jeho život a jakou politickou roli sehrál v roce 1989 při sametové revoluci?

Nově zvolený prezident republiky Václav Havel (uprostřed), doprovázen předsedou FS ČSSR A. Dubčekem (vpravo) a předsedou vlády M. Čalfou, vstupuje do Vladislavského sálu Pražského hradu. Foto: ČTK
Havel na Hrad! Život státníka a jeho role v sametové revoluci

Václav Havel se narodil v Praze v pražské podnikatelské a intelektuálské rodině. Jeho dědečky byli československý diplomat Hugo Vavrečka a stavitel paláce Lucerna Vácslav Havel, jeho strýcem byl zakladatel AB Barrandov Miloš Havel, mladším bratrem vědec Ivan M. Havel.

Studium a počátky kariéry

S Milošem Formanem či bratry Mašínovými navštěvoval elitní internátní školu. Po základní škole nemohl kvůli „buržoaznímu“ původu na střední školu podle svého přání, proto nastoupil do učení jako chemický laborant a po večerech studoval pražskou Střední všeobecně vzdělávací školu pro pracující.

Z kádrových důvodů nebyl přijat na žádnou vysokou školu humanitního zaměření, tak šel studovat na České vysoké učení technické (ČVUT). Pokusil se přestoupit na filmovou fakultu Akademie múzických umění, byl však odmítnut a nebyl přijat zpět na ČVUT. Nakonec dálkově vystudoval divadelní fakultu Akademie múzických umění.

Po skončení základní vojenské služby pracoval jako jevištní technik nejprve v Divadle ABC a poté v Divadle Na zábradlí, kde se posléze stal dramaturgem.

Pražské jaro

Havlovu politickou angažovanost odstartovalo v roce 1968 Pražské jaro, kdy působil v Klubu angažovaných nestraníků. Po srpnovém vpádu vojsk Varšavské smlouvy se otevřeně vyjadřoval k politické situaci, načež mu normalizační režim znemožnil další působení v divadle.

Roku 1975 napsal otevřený dopis prezidentovi Husákovi, o dva roky později se podílel na vzniku Charty 77, za což skončil ve vyšetřovací vazbě.

Vězení

V roce 1978 se stal jedním ze zakladatelů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. V říjnu 1979 byl za činnost ve Výboru s Petrem Uhlem, Jiřím Dienstbierem a Václavem Bendou odsouzen do vězení, kde strávil pět let.

V prosinci roku 1988 vystoupil na pražském Škroupově náměstí na manifestaci ke Dni lidských práv. Krátce na to byl opět zatčen a uvězněn.

Naposledy zatčen byl v říjnu 1989, brzy nato však byl propuštěn na svobodu. Pobyt v komunistickém vězení trvale zhoršil jeho zdraví.

Sametová revoluce

17. listopadu 1989 začala tzv. sametová revoluce. Václav Havel se 19. listopadu zúčastnil založení protitotalitního hnutí Občanské fórum (OF) a 21. listopadu z balkónu nakladatelství Melantrich poprvé promluvil k demonstrantům na Václavském náměstí.

Politická přeměna země nabrala rychlý spád a bylo jasné, že komunistický režim se hroutí, což potvrdil i prezident Husák oznámením abdikace. Po krátkém váhání mezi Havlem a Alexandrem Dubčekem se OF shodlo na tom, že kandidátem na post prezidenta ČSSR bude Václav Havel.

Československý prezident

Po intenzivní kampani „Havel na Hrad“ bylo i poslancům komunistického Federálního shromáždění jasné, že jeden z jejich dosavadních úhlavních nepřátel je jediným myslitelným kandidátem, a 29. prosince 1989 ho ve Vladislavském sále Pražského hradu jednomyslně zvolili prvním mužem země.

Havel se stal po 41 letech prvním nekomunistickým prezidentem Československa. Na volbu navázalo slavnostní Te deum (děkovný hymnus) ve Svatovítské katedrále vedené kardinálem Tomáškem.

Posledním prezidentem komunistického Československa byl Havel půl roku - do prvních svobodných voleb. Některá jeho rozhodnutí z tohoto období jsou dodnes kontroverzní, například amnestie, kdy nechal z vězení počátkem roku 1990 propustit řadu zločinců, z nichž mnozí brzy pokračovali v páchání závažné trestné činnosti. Po amnestii následovala také vězeňská vzpoura v Leopoldově.

Havel byl podruhé zvolen prezidentem 5. července 1990. Z prezidentského úřadu odstoupil roku 1992 poté, co nebyl Federálním shromážděním zvolen na další funkční období a bylo jasné, že se blíží konec Československa. Pak se na několik měsíců stáhl z veřejného života.

Český prezident

V čele samostatné České republiky stanul Václav Havel 26. ledna 1993. Byl na Hradě deset let, tedy maximální možnou dobu dvou funkčních období. Jeho nástupcem se stal Václav Klaus.

Za prezidentství Václava Havla se Česká republika stala členem Severoatlantické aliance (NATO) a do závěrečné fáze pokročilo přijímání ČR za člena Evropské unie, kam bylo Česko přijato roku 2004. Tím se v zásadě naplnilo heslo sametové revoluce „Zpátky do Evropy“.

Havel a jeho ženy

Po osmileté známosti se v roce 1964 oženil s Olgou Šplíchalovou. Olga se později stala miláčkem národa. V roce 1996 bohužel podlehla dlouhodobé nemoci.

Havel se o rok později oženil s herečkou Dagmar Veškrnovou, kterou poznal v roce 1989 na oslavách třicátého výročí divadla Semafor. Jejich vztah sledovala veřejnost spíše s nelibostí, Dagmar ale po Havlově boku stála věrně a o o sedmnáct let staršího manžela se pečlivě starala až do jeho skonu.

Smrt Václava Havla

V posledních měsících života se Václav Havel stranil veřejného života a odpočíval na své chalupě v Hrádečku u Trutnova a jezdil do lázní. Zemřel v neděli 18. prosince 2011 ve spánku na následky dlouhodobých zdravotních problémů.

Jeho skon bolestně zasáhl celou Českou republiku. 23. prosince 2011 mu byl uspořádán státní pohřeb v katedrále sv. Víta na Pražském hradě. Česká vláda navíc vyhlásila od 21. prosince třídenní státní smutek. V den pohřbu vyhlásilo státní smutek i Slovensko.

Poslední akt pátečního pohřbu byl proveden ve strašnickém krematoriu. Václav Havel je pochován spolu se svou první ženou Olgou v rodinné hrobce na boční severní straně kaple svatého Václava na Vinohradském hřbitově v Praze.

Dílo Václava Havla

Václav Havel psal básně, divadelní hry (slavná jsou hlavně jeho absurdní dramata, například Odcházení) i eseje. Známé jsou i jeho dopisy a projevy.

Nejvýznamnější část jeho esejistického a epistolárního díla vznikla v dobách normalizace, například Dopis Gustávu Husákovi (1975), Moc bezmocných (1978) a Dopisy Olze (1983). V textech se dotýkal hlavně témat, jako jsou svoboda, moc a morálka.

Ocenění

Václav Havel obdržel mnoho státních vyznamenání v řadě zemí světa i ceny za uměleckou tvorbu. Například jako první na Pražském hradě obdržel Čestnou medaili T. G. Masaryka za věrnost jeho odkazu a jeho uskutečňování od Masarykova demokratického hnutí, které v roce 1989 pomáhal založit. Havel byl také několikrát navržen na Nobelovu cenu míru a v roce 2012 vyšel v platnost Zákon o zásluhách Václava Havla.

Veřejná prostranství a instituce pojmenované po Havlovi

Po Václavu Havlovi bylo pojmenováno hned několik veřejných prostranství a institucí. Existují například Knihovna Václava Havla, Letiště Václava Havla Praha, ulička Václava Havla v Brně vedoucí od Divadla Husa na provázku k Petrovu, náměstí Václava Havla v Praze nacházející se na piazzettě Národního divadla nebo nábřeží Václava Havla v Trutnově. Nová budova Evropského parlamentu a úřad Evropského ombudsmana ve Štrasburku také nese jméno Václava Havla. Před vchodem byla zároveň odhalena jeho bronzová busta od sochařky Marie Šeborové.

Napříč světem vznikají i Lavičky Václava Havla. Jde o dvě židle se stolkem, jehož středem prorůstá lípa. Autorem návrhu je Bořek Šípek.

Den Václava Havla

18. prosince je Dnem Václava Havla. Dne 28. září 2016 newyorský starosta Bill de Blasio vyhlásil 28. září Dnem Václava Havla v New Yorku.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Reklama

Výběr článků