Hlavní obsah

Půjčováním peněz se v Česku živí 57 tisíc lidí, kontroly jsou na ně krátké

Právo, Jiří Vavroň

V Česku vedle bank a finančních institucí půjčuje peníze oficiálně dalších 57 tisíc osob se živnostenským oprávněním či malých firem. Vyplývá to z živnostenského rejstříku a odhadů ministerstva financí.

Foto: Jan Handrejch, Právo

Ilustrační foto

Článek

Zatímco nad bankami neustále bdí bankovní dohled ČNB, kontrolu nad mimobankovními poskytovateli půjček má Česká obchodní inspekce. Teoreticky na mimobankovního půjčovatele vyjde kontrola jednou za desítky let.

Půjčit si peníze proto nebylo nikdy lehčí. Stačí pár kliknutí, či vlastnictví občanského průkazu, aby vám i bez prokázání pravidelného příjmu či ručitele na kontě obratem přistály tisíce.

Hitem malé půjčky

Hitem trhu se staly zejména malé půjčky do pěti tisíc. Pro lidi s nízkými příjmy, zadlužené či bez stálého zaměstnání se snadno dostupné půjčky ale stávají smrtící pastí, která končí obřím zadlužením a exekucemi či ztrátou nemovitosti, například bytu či domku po rodičích.

„Vzal jsem si malý úvěr. Za dva tisíce jsem měl zaplatit 2,8 tisíce. To mi přišlo rozumné,“ říká padesátiletý Petr. „Nakonec jsem takových malých rychlých půjček bez ručitele měl několik desítek. Nestačil jsem půjčky splácet a celkový dluh narostl na půl miliónu. Zamotal jsem se do sítě smluvních pokut. Přišel jsem o všechno, o byt, moje adresa je nyní na obecním úřadu,“ dodal pan Petr.

Problém nejsou půjčky jako takové, ale půjčovatelé, upozorňují experti. „Někdy půjčka pár tisíc korun může zabránit mnohem větším problémům. Prakticky každá rodina se někdy ocitne v situaci, že si potřebuje půjčit peníze,“ potvrzuje rodinný poradce František Macháček.

Spolehliví vs. „desperáti”

Na trhu působí řada spolehlivých a seriózních mimobankovních půjčovatelů, leasingových firem, které mají jasně nastavená pravidla, solidní úroky a procházejí vnitřní kontrolou.

Vedle nich však zde působí i půjčovatelé, kteří chytře sestavenými smlouvami, poplatky za uzavření půjčky, lichvářskými úroky a obřími pokutami za nesplácení či zástavami nemovitostí za desetitisícovou půjčku často dostanou svého klienta do neřešitelné životní situace a pasti dluhů.

Odborníci odhadují, že ze sta miliard spotřebitelských půjček a úvěrů je 70 miliard více méně bez problémů, zbytek tvoří pohledávky a úvěry od „desperátů“. To, že praktiky některých firem poskytujících spotřebitelské a další úvěry dosáhly neúnosné míry, potvrzuje i ministerstvo financí.

Ministerstvo připravuje změny

Proto chystá systémové změny. Především by se měl rekordní počet 60 tisíc živností a společností výrazně zredukovat tzv. přelicencováním. Rozdílné podmínky pro registraci by měly být pro přímé půjčovatele a jiné pro finanční zprostředkovatele.

„Odbory,“ říká předseda Českomoravské konfederace odborových svazů Josef Středula, „navrhují jednak soustavně zvyšovat tzv. finanční gramotnost zaměstnanců, jednak i legislativní úpravy, například stanovení nejvýše přípustné úrokové míry a celkovou cenu půjček, tzv. RPSN,“ říká Středula.

Neférové firmy a půjčovatele totiž podle něj často nelze efektivně postihnout například za vysoké sankce či úroky. Změnu by mohlo přinést i přenesení kontroly nad nebankovními institucemi z ČOI do kompetence České národní banky. Ta to ale odmítá.

Spor o lichvu

Návrh zastropovat výši úroků a zpřísnit regulaci však narazil na kritiku. ČNB odmítá i zastropování RPSN. Vychází z toho, že by limit RPSN způsobil pokles počtu poskytovaných úvěrů, omezil přístup nízkopříjmových skupin obyvatelstva k úvěrům, zvýšil kontakt lichvářů na tyto skupiny apod.

Ani Evropská komise zatím regulaci RPSN nenavrhla. Česko má platné zákony, podle kterých je lichva, tedy půjčování za neetický nadměrný úrok, trestné. Problém při soudních sporech vychází z toho, že není stanovena právě přesně definovaná hranice, odkdy se již o lichvu jedná.

K naplnění skutkové podstaty lichvy navíc nestačí nepřiměřený zisk z půjčky, ale zároveň musí být splněna i druhá podmínka: že se dlužník při uzavírání smlouvy nachází ve stavu rozumové slabosti, tísně, nezkušenosti, lehkomyslnosti nebo rozrušení a věřitel o této skutečnosti ví.

V případě soudního sporu je navíc nutné, aby byl dlužník schopen takovou skutečnost dokázat. Nový občanský zákoník zavedl nově institut lichvy (původní ho neznal) a v podstatě přebírá znění trestního zákoníku. Doplňuje, že smlouva uzavřená za uvedených lichvářských podmínek je neplatná. Věřitel se nicméně o neplatnost smlouvy musí soudit.

Reklama

Výběr článků

Načítám