„Češi si chrání více majetek než nejčastější zdroj výdělků – sebe. Důvod asi najdeme v poválečné historii,“ poznamenává k tomu mluvčí Kooperativy Milan Káňa.

Lidé si často kladou otázku, v jakých případech, a zda vůbec, se jim vyplatí si nějaké životní pojištění platit.

„Více než životně důležité je sjednat ho pro každého, kdo má jakýkoliv úvěrový závazek nebo rodinu závislou na svém příjmu,“ říká finanční poradce OVB Allfinanz Josef Šimon. Jak dodává, pojistné plnění může kompenzovat příjmový výpadek způsobený úrazem, nemocí či smrtí živitele.

Jelikož je životní pojištění dlouhodobým produktem, často uzavíraným na 30 a více let, je podle Šimona vhodné si jej sjednat v co nejnižším věku.

Většina pojistek umožňuje klientům smlouvu v průběhu času poměrně flexibilně upravovat podle aktuální životní situace, například když si vezme nový úvěr, narodí se mu dítě nebo změní zaměstnání.

Často se podceňuje riziko invalidity

„Co nejdříve je důležité si pojistku uzavřít hlavně z důvodu případných výluk. Pokud se stane úraz, který zanechá trvalé následky, nebo nám diagnostikují jakoukoliv nemoc, nová smlouva nebude krýt komplikace způsobené událostmi před počátkem pojištění,“ upozorňuje Šimon.

Zásadní vliv má pojištění pro hlavního živitele rodiny. „Již tak strašná událost, jakou může být ztráta milované osoby, se může proměnit v další noční můru v podobě nesplácené hypotéky, exekuce domu a s tím spojených dalších starostí. Nemusí vždy jít jen o smrt,“ poukazuje Šimon na to, že častým důvodem potíží nepojištěných rodin je invalidita živitele.

To, že jen zhruba dvacet procent Čechů čeká od životního pojištění podporu při dlouhodobé nemoci a jen asi desetina lidí očekává také zabezpečení při invaliditě, při trvalých následcích úrazu a při dlouhodobé pracovní neschopnosti, potvrzuje i aktuální průzkum společnosti Ipsos pro Pojišťovnu České spořitelny.

„Vážné nemoci, trvalé následky úrazu a invalidita mají kvůli potřebě dlouhodobého léčení nebo trvalé pracovní neschopnosti nejzávažnější dopad na rodinný rozpočet. Pojištění pro tyto případy by tedy neměla chybět v žádné smlouvě životního pojištění,“ radí ředitel úseku řízení produktů Pojišťovny České spořitelny Petr Procházka.

U životního pojištění je také možné využít daňových odpočtů. Až 24 tisíc korun ročně si může pojistník odečíst od základu daně, splní-li zákonem dané požadavky.

„Primárně bych volil životní pojištění jako produkt kryjící rizika. V jednotkách případů může být zajímavý i ke kumulaci prostředků pro vzdálenější budoucnost. V tomto případě ale musíme počítat s vyššími poplatky než u klasické investice do podílových fondů a s nemožností předčasného výběru před koncem pojištění,“ říká Šimon s tím, že prostředky naspořené v rámci životního pojištění by se měly vybírat až v důchodu.

Nejvíc ho uzavírají třicátníci

Nejčastěji si lidé sjednávají smlouvy o životním pojištění, když jsou věku 30 až 40 let. „Jde o 31 procent lidí z našeho celého kmene. V tomto věku lidé řeší bydlení či pořízení vlastní rodiny. Poprvé si velmi silně uvědomí, že je třeba ochránit příjmy rodiny před rizikem invalidity, vážných onemocnění, či dokonce před úmrtím,“ říká mluvčí Kooperativy Milan Káňa.

Mladší lidé si podle něj ještě tolik neuvědomují nejvážnější životní rizika a nemají potřebu je zajišťovat.

Častým problémem jsou podle pojišťoven nízké pojistné částky, zejména pro případ smrti. „Když jsme se podívali do našeho kmene a vyhledali jsme smlouvy, kde je uvedeno povolání jednatel, manažer či ředitel, k velkému překvapení jsme zjistili, že pojistná částka na smrt je v posledních deseti letech u těchto lidí konstantní, a hlavně, že je velmi nízká – jen kolem 220 tisíc korun,“ potvrzuje Káňa.

Obecně přitom podle něj platí, že pojistná částka pro případ smrti by měla být nastavena ve výši dvoj- až trojnásobku ročního příjmu pojištěné osoby.