Článek
Ve spolupráci se spotřebitelskou organizací dTest přinášíme několik rad a tipů, jak se zachovat, pokud se na sjezdovce, resp. v lyžařském areálu zraníte či se vám stane nějaká škoda.
Odpovědnost za újmu je na provozovateli
Koupíte-li si lístek na lanovku nebo vlek a projdete turniketem, stáváte se účastníkem přepravy. Zabezpečení plynulého a bezpečného chodu je především na provozovateli.
„Ten je odpovědný za újmu, která se při přepravě stane, bez ohledu na to, zda za ni může, nebo ne. Lanovka musí splňovat řadu bezpečnostních předpisů, obsluha musí být připravena kdykoliv pomoci a zasáhnout,“ upozornil Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení dTestu.
Pochopitelně i lyžař musí být opatrný, poslouchat pokyny obsluhy a řídit se podle ukazatelů a piktogramů. „Nevhodné chování lyžaře může způsobit vykázání z přepravy, ale i snížení náhrady újmy, pokud by se něco stalo,” dodal Zelený.
Těžko předvídatelné události
Dochází ale i k těžko předvídatelným událostem. Utržený unašeč vleku může někoho zranit, o kotvu si můžete poškodit oblečení. Má-li škoda původ v povaze provozu lanovky či vleku, máte nárok na náhradu. Bezpečný musí být i nástup a opuštění prostoru lanovky nebo vleku
Soudy řešily případy, kdy se malý lyžař zranil o zpáteční lano kvůli nedostatečným pokynům obsluhy, či případ zlomeniny bederního obratle lyžařky, která spadla kvůli zledovatělému výstupu a nedostatečnému zabezpečení kolem stanice.
„Soudy většinou docházejí k závěru, že pokud lyžař neporušuje přepravní předpisy nebo se nechová v rozporu s pokyny, pak za újmu odpovídá provozovatel vleku či lanovky,“ uvedl Zelený.
V zákoně není ošetřena jízda na sjezdovce
Na českých sjezdovkách z hlediska práva neplatí žádné dopravní předpisy a cesta z kopce není zákony regulována. Existují ale pravidla mezinárodní lyžařské federace, která se pro posouzení správné jízdy používají i u soudů, přestože nejsou formálně závazná.
V zahraničí, především v Německu a Rakousku, jsou podobná pravidla součástí místních zákonů. Kdo jezdí pravidelně na hory, nebude jimi překvapen, kombinují totiž bezpečnost, zdravý rozum a principy slušnosti.
Na sjezdovce běžně vznikají určité zdroje nebezpečných situací, se kterými musí každý lyžař počítat. Proti běžným zdrojům rizika nemusí být lyžařský areál zabezpečen, a pokud se vám v jejich důsledku něco stane, je to váš problém, měli jste si dávat pozor.
Mezi typické zdroje nebezpečí, které na druhou stranu dělají z lyžování zábavu, patří hrany terénu a jeho nerovnosti, stromy, rozježděný terén, proměnlivá či omezená výška sněhu, informační tabule, sněhové bariéry od úpravy či zasněžení, ohraničení sjezdovky či opravné práce.
Na druhou stranu číhají na lyžaře různá atypická nebezpečí, která musejí provozovatelé lyžařských areálů zabezpečit, aby zamezili možnému střetu lyžařů s nimi a snížili rizika úrazů a škod.
Podpěry lan a pevná sněžná děla by měly být zabezpečeny matracemi, jiné překážky plůtky, srázy či nebezpečné odkloněné svahy sítěmi.
Neznamená to ale, že v případě chybného zabezpečení je při každém úrazu vina na provozovateli areálu, i zde je to především lyžař, kdo svou jízdu musí přizpůsobit terénu a svým schopnostem.
Chyby provozovatele a nárok na odškodné tak může snižovat spoluzavinění lyžaře, který nejel tak opatrně, jak by se od něho obecně očekávalo.