„Naletět nebo se splést může každý a není žádná hanba to přiznat. Byla by však škoda se z chyb svých i chyb jiných spotřebitelů nepoučit,“ uvedl Lukáš Zelený, vedoucí právního oddělení dTestu.

„Na základě častých dotazů z naší spotřebitelské poradny jsme sestavili stručný přehled nejčastějších nástrah, které na spotřebitele při nákupech čekají a uvádíme je na pravou míru,“ dodal.

Kontrola jen s vaším souhlasem

Spotřebitelé často nevědí, že prodávající ani jím najatá bezpečnostní agentura nemají právo provádět osobní prohlídky či prohlížet obsah tašky spotřebitelů bez jejich souhlasu. Toto právo má jedině Policie ČR.

Má-li prodávající odůvodněné podezření, že spotřebitel ukradl nějaké zboží, může ho zadržet do příchodu policistů. Do jejich příchodu by měl spotřebitel vyčkat.

„Pokud spotřebiteli vznikla v souvislosti s neoprávněným obviněním újma, ať již morální nebo finanční, může se domáhat veřejné omluvy nebo finančního odškodnění,“ upozornil Zelený.

Nakupujte se seznamem

Lidé často nakupují ve spěchu, s čímž ovšem obchodníci počítají a snaží se tak různými triky prodat to dražší zboží, či dokonce to, co zákazníci ani nepotřebují.

„Dlouhodobé průzkumy chování spotřebitelů ukazují, že nejvíce kupují zboží, které je ve výšce očí. Proto právě tam prodávající umisťují nejdražší výrobky nebo výrobky prodávané s největším ziskem, zatímco v hůře viditelných místech se nachází i levnější alternativy,“ uvedl Zelený.

Dodal, že ve většině moderních prodejen je navíc zvykem nabízet potraviny denní spotřeby v nejvzdálenějším rohu prodejny. Prodávající tak má zaručeno, že spotřebitel při cestě pro čerstvé pečivo projde celý obchod, a zaručeně do košíku přihodí i další zboží.

„Pomocníkem proti spontánnímu nakupování pak může být předem připravený seznam věcí, které chcete nakoupit,“ doporučil Zelený.

Hudba ovlivňuje chování zákazníků

V prodejích obchodníkům pomáhá i hudba, která v prodejně nemusí být vždy zcela náhodná. Průzkumy totiž ukázaly, že jejím prostřednictvím je možné ovlivňovat nakupující.

Zatímco pozvolné rytmy svádějí k pomalejší chůzi, rychlejší tempo vede k ráznějšímu nákupu. „Chce-li spotřebitel sám regulovat způsob, jak bude ovlivňováno jeho nákupní chování, může si pustit do uší vlastní hudbu,“ navrhl Zelený.

Poplatek za bezhotovostní platbu

V ojedinělých případech obchodníci „vynalezli“ poplatek za použití platební karty, který účtují zákazníkům k nákupu zboží. Prodejce má ze zákona povinnost přijímat bankovky a mince, přijímání platebních karet je jeho dobrovolnou aktivitou a může si proto určit pravidla.

„Platba kartou je pro prodejce méně výhodná než platba v hotovosti, protože musí ze zaplacené částky část peněz odvést zprostředkující bance. O poplatku je však povinen vás předem informovat,“ upozornil Zelený.

Dvě různé ceny

Bohužel ne zcela výjimečně se stává, že vám na pokladně naúčtují jinou cenu, než je uvedena na regálu se zbožím. Můžete tak trvat na ceně, která je pro vás výhodnější, nicméně pokud prodávající neuzná svoji chybu, můžete domů odejít s prázdnou.

Na argument prodavačky, že cena je takto zadaná v systému a nelze ji měnit, je možné opáčit požadavkem na přivolání vedoucího provozovny. Pokud ani s ním se nepodaří problém vyřešit, nezbývá, než se obrátit na dozorové orgány.

„Pokud spotřebitel zjistí chybné naúčtování ceny až zpětně, jeho důkazní situace se komplikuje, proto lze doporučit sledovat ceny zboží v okamžiku nákupu nebo těsně po něm,“ dodal Zelený.