Právu to řekl ředitel České inspekce životního prostředí (ČIŽP) Erik Geuss. „Spousta podnikatelů chce s odpady něco dělat, jsou plni velkolepých záměrů. Mnohým to ale přeroste přes hlavu. Navrší ve starém zemědělském areálu odpad, často i nebezpečné látky, a inkasují za to peníze. Pak ale zkrachují,“ popsal Právu Geuss.

Podle něho jde o desítky míst, kde takto nově vyrostly „staré“ ekologické zátěže. Nejde jen o případ bývalé Schindlerovy továrny v Brněnci na Svitavsku, kde sanace už poběží z peněz uvolněných ministerstvem životního prostředí. Zlikvidovány ze státních peněz mají být další tři takto nenápadně vzniklé nelegální skládky kyanidů a dalších jedů, u nichž nelze k odpovědnosti dohnat původce. U dalších je vzhledem k obrovským nákladům likvidace zatím v nedohlednu.

Inspekce areály průběžně kontroluje, dokud se finálně nerozhodne, jak se s marastem naloží. „I když už firma třeba zkrachovala, tak při průběžných kontrolách areálů pak zjišťujeme, že tam ale odpad stále přibývá, že ho tam na černo naváží někdo jiný a doufá, že se na to nepřijde, když už tam něco je,“ vysvětlil Geuss.

Majitelé areálů pak krčí rameny, že tam odpad někdo vyklopil bez jejich vědomí, že oni ho tam nedovezli. „Jsou to staré hadry, barvy, ale třeba i kyanid,“ konstatoval.

Anebo se ukáže, že namísto recyklace jde o ekologickou bombu. Jistý podnikatel dovážel plastový odpad z Německa. „V Čechách jej smíchával se zeminou a popílkem a prodával to jako rekultivační materiál pro zásyp do půdy,“ poznamenal Geuss. Případ je stále u soudu, takže inspekce nemůže být konkrétnější.

Odpad, či surovina?

Jak je ale možné, že firma dostane vůbec povolení dovézt průmyslový, stavební a toxický odpad, když není jisté, jak s ním u nás naloží? „Naše pravomoci zasáhnout jsou velmi omezené, pokud zde někdo z odpadu udělá z pohledu zákona tzv. ne-odpad. To je snadné. Když deklaruje, že třeba z plastového odpadu ze zahraničí chce ještě něco vyrábět, už to pak není považováno ze zákona za odpad, ale za zboží,“ sdělil Geuss.

Když se ale podnikatelský záměr nevydaří a firma zkrachuje, tak z odpadu, na který bylo při dovozu nahlíženo jako na ne-odpad (druhotnou surovinu), je pak rázem opět odpad a řeší se, co s ním. Podle Geusse i kvůli určité nečinnosti místních orgánů na úrovni měst a krajů. Záběr z jednoho areálu čekajícího na sanaci, kam podnikatel dovezl odpady a nechal je svému osudu.