Dopravní podniky je vymáhají i po těch, již dluhy, v tomto případě černé jízdy, zjevně nespáchali. Rozjetou následnou exekuci je přitom už velmi složité zastavit, protože exekutoři chtějí po věřiteli uhradit alespoň část nákladů a podniku se to platit nechce.

„Počet pokusů o zneužití falešného dokladu totožnosti dlouhodobě neklesá. Jen my evidujeme desítky takových případů měsíčně, na celém trhu pak půjde o stovky případů za měsíc,“ tvrdí ve své zprávě sdružení SOLUS.

„Tyto podvody by přitom minimalizovalo zpřístupnění evidence vydaných občanských průkazů ministerstva vnitra,“ dodává. SOLUS je uskupení velkých firem zřízené za účelem vedení registru jejich dlužníků.

Firmy chtějí mít přístup do evidence

Do evidence vnitra ale mají přístup jen státní orgány, jako například soudy. Soukromé instituce nikoliv s odůvodněním, že je třeba chránit osobní údaje občanů.

„Ačkoli dochází většinou k použití falešného občanského průkazu u smluv uzavíraných na dálku, tedy u objednávek přes internet nebo telefon, výjimečné nejsou ani případy, kdy pracovník společnosti osobně kontroluje totožnost klienta, a přesto falešný doklad totožnosti nepozná,“ dodal tajemník SOLUS Jan Stopka.

Podle něho tomuto registru dlužníků nejde o shromažďování konkrétních údajů a jmen, pouze o ověření správnosti údajů, které o sobě klient uvádí.

Podobné zkušenosti s dluhy na kradenou osobní identitu někoho jiného mají i mnozí advokáti. Například plzeňský advokát František Koranda se setkal s případem, kdy jistý podvodník na ukradenou občanku žádal úspěšně o úvěr ve výši několika desítek tisíc. Nakonec ho sice nečerpal, ale přiklepnutý už byl.