Hlavní obsah
Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar Foto: Petr Horník, Právo

Špicar: České podniky pandemii zvládají dobře

Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar v rozhovoru pro Právo mluvil o vlivu pandemie na ekonomiku a živnostníky.

Viceprezident Svazu průmyslu a dopravy Radek Špicar Foto: Petr Horník, Právo
Špicar: České podniky pandemii zvládají dobře

Jak hodnotíte uplynulý rok z pohledu ekonomiky a průmyslu? 

Rok 2020 byl nesmírně náročný. Kdybych ho měl charakterizovat jedním slovem, byla by to nejistota. V porovnání třeba se světovou hospodářskou krizí v roce 2008 byl velký rozdíl v tom, že krize přišla strašně rychle. Tehdy jsme aspoň pár týdnů dopředu věděli, že se něco děje, a mohli se připravit. Teď to byl náraz do zdi.

Český průmysl se s tím ale vypořádal velmi dobře. Když se podíváte, jak se zotavil z první vlny, byla to rychlost, která myslím všechny překvapila. I s nynější druhou vlnou se průmysl vypořádává lépe, než mnozí čekali. Je to díky tomu, že průmyslové firmy nepromarnily letní měsíce a připravily se. Intenzivně testují, trasují, dokážou dohledat nakažené, aby mohly fungovat a nemusely zavírat provozy jako v létě. Zavedly home-office u kancelářských profesí, ve výrobě oddělují týmy, aby se lidé tolik nepotkávali, rozdávají ochranné pomůcky.

Velmi nám také pomohlo propojení se zahraničním kapitálem. V 90. letech tady investovaly zahraniční firmy, které mají zkušenosti z celého světa, třeba se SARS, a pomohly svým českým dcerám připravit protipandemické plány. Předpokládáme, že české HDP za rok 2020 poklesne, ale ten propad by neměl překonat deset procent, což je poměrně slušný výsledek.

Co očekáváte v novém roce? Dokáže se průmysl vrátit k růstu?

Jsme optimisté, věříme, že jak celá ekonomika, tak prů­mysl by se mohl dostat do kladných čísel. Nicméně je tam jedno velké „ale“ a to je vakcinace. Pokud budeme schopni očkovat tempem Izraele, to je 100 tisíc lidí denně, potom ekonomika může vypadat velmi dobře a můžeme se dostat do solidního růstu. Pokud ale tuhle operaci logisticky nezvládneme, pak tím bude poznamenán celý rok a růst nebude vysoký. Některé firmy se nechtějí spoléhat pouze na stát a o své zaměstnance se chtějí postarat samy. Patří k nim například Škoda Auto, která je v tomhle ohledu velmi odpovědná.

Průmysl většinu roku i přes koronavirová opatření běžel, nicméně určitě je zde bolestivý dopad třeba na klíčový autoprůmysl přes pokles exportu? 

Samozřejmě. Propad poptávky je znát. Na začátku byla také obrovským problémem průmyslu logistika. Bylo zajímavé sledovat, jak šla pandemie jako pásový opar celým světem. Když zasáhla Čínu, tak vypadly dodávky z Číny. Pak se čínské dodávky obnovily, ale zase vypadla Itálie.

Firmy si uvědomily, že jsou velmi zranitelné. Proto se teď snaží zkracovat dodavatelské řetězce a přemýšlet, v čem by měly být soběstačné, a přenášet výrobu zpět do Evropy, aby nebyly tolik závislé na dodávkách z druhého konce světa, které nemusí přijít.

Totéž se děje na úrovni EU. Ukázalo se, že v takovéto krizi jsme závislí na lécích a ochranných prostředcích z Číny, což není optimální, a v některých oblastech bychom si měli zajistit soběstačnost. To je velká příležitost pro české nanotechnologické firmy, výrobce ochranných pomůcek. Pokud bude EU vytvářet nějaké strategické zásoby, budeme se snažit, aby z toho něco měli také čeští výrobci.

Co dalšího z průmyslové produkce kromě aut zasáhl pokles poptávky? Znáte firmy, které to až položilo, protože nemohly posílat třeba své stroje do ciziny?

Firmy měly potíže hlavně na začátku, když byly zavřené hranice. Jsme závislí na tom, co prodáme mimo ČR, především do EU. Naštěstí to ale netrvalo dlouho. Nyní k uzavření hranic nedochází. I když je to náročnější z hlediska plateb za testování a logistiky, což obchod komplikuje, tak to naštěstí není tak vážné, aby podniky likvidovalo.

Co je vlastně dnes těžištěm českého průmyslu vedle aut?

Automobilový průmysl je jed­nička, a pokud zvládne náročnou transformaci, tak si myslím, že ještě dlouho jedničkou zůstane. Dvojka a trojka jsou strojírenský a elektrotechnický průmysl. Roste také IT sektor a e-commerce. Daří se i technologickým firmám podnikajícím v oblasti digitalizace, robotizace. To vše pandemie výrazně urychlila.

A jak důležitá byla pro průmyslové odvětví dohoda o brexitu?

Velmi. Od začátku roku jsme se obávali, aby se nesešly tři morové rány najednou. Pandemie, obchodní válka mezi EU a USA a tvrdý brexit. To by byl obrovský problém. Naštěstí ke konci roku zvolením Joea Bidena americkým prezidentem padlo riziko obchodní války a na Štědrý den se podepsala dohoda mezi EU a Británií. To je obrovská úleva.

K brexitu je důležité říct, že jsme se díky dohodě vyhnuli clům. 10procentní cla na automobily, to by likvidovalo evropské výrobce a subdodavatele. Ale vzájemný obchod už nebude tak plynulý jako předtím. Bude to náročné logisticky. Přijdou kontroly na hranicích, neuznávání certifikací, bude to nepříjemné a obchod to poznamená.

Ještě zpátky k autoprůmyslu, ten prochází velikou transformací při příklonu k novým pohonům. Musí plnit zpřísněné emisní normy, přičemž Škoda Auto už přiznala, že je za rok 2020 nesplní, takže bude muset platit…

Snižování emisí vedle pandemie patří k výzvám, které automobilky stojí spoustu úsilí, času a hlavně peněz. Já osobně jsem k rychlosti nástupu elektromobility, která není tažena poptávkou, ale je dána politicky a regulačně, byl v minulosti velmi kritický. Teď se ale obávám, že nám nezbývá než se smířit s tím, že už jsme za bodem obratu a nelze jít zpátky. I když to bude znamenat obrovský tlak pro automobilový sektor v celé Evropě.

Elektromobilita je trend, který tady je a bude sílit. Nemůžeme volat: Zastavme zeměkouli, chceme vystoupit. Když koncern Volkswagen řekne, že investuje čtyři biliony korun do elektromobility, tak se tomu musíme přizpůsobit. Celá ta věc ale bude fungovat jen za splnění tří předpokladů: že elektrická auta budou mít slušný dojezd a lidé si je budou moci dovolit. A že bude k dispozici kvalitní nabíjecí infrastruktura. V tom posledním bodu nesmí zaspat stát. Její výstavbu by měl podpořit mnohem intenzivněji než dosud, jako to dělá třeba německá vláda.

Odborníci upozorňují, že elektrická auta potřebují méně dílů, tedy i méně dodavatelů a vlastních pracovníků. Mají se lidé v oboru začít bát o práci?

Máte pravdu, elektromobilita změní celý automobilový sektor. Klasické motorárny v automobilkách nebudou tolik po­třeba. V těch vozech je méně součástek, nemusí se tak často servisovat. Jejich nástup zasáhne do prodeje náhradních dílů, ze kterého mnoho automobilek žije. Autoservisy a dealeři si budou muset osvojit nové obchodní modely, třeba využití použitých baterií jako zásobáren energie pro rodinné domy. Budou muset začít spolupracovat s energetickými firmami, prodávat solární panely pro dobíjení v garáži a podobně. Některá pracovní místa kvůli tomu zaniknou, ale jiná se nově vytvoří. Bude nutné zaměstnance rekvalifikovat a připravit je na nové obchodní modely. Když tu transformaci zvládneme, tak se o pracovní místa bát nemusíme, pokud ne, může to být problém.

Na závěr ještě k obecnějšímu tématu. Pro lidi je v novém roce velkou změnou snížení daně z příjmů. Na druhou stranu to Česko zadlužuje. Jak se na to díváte?

Snižování daní je v pořádku. Kéž bychom se také už koneč­ně dočkali reforem důchodů a zdravotnictví, které by umožnily snížení vedlejších nákladů práce, které máme jedny z nejvyšších v Evropě. Když už se vláda odhodlala aspoň ke snižování daně z příjmů fyzických osob, je to v pořádku. Mám jen pocit, že to trochu přehnala.

Lepší řešení by bylo držet se programového prohlášení vlády (počítalo se sazbou 19 procent, avšak od Nového roku platí snížení na 15 procent – pozn. red.), zajistit shodu v rámci vlády a nejít do extrému. Takto se ke schodku přes 300 miliard korun přidá dalších téměř 100 miliard. To je pro rozpočet až příliš velká zátěž, kterou budeme muset všichni splácet ještě mnoho let.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků