Po brexitu CANZUK? Vize anglosaské unie nabývá na popularitě

„CANZUK je příležitost prosazovat užší vztahy mezi Kanadou, Austrálií, Novým Zélandem a Spojeným královstvím. Ty by zajistily cestovní a obchodní příležitosti pro občany těchto zemí, stejně jako obchodní vazby a spolupráci v zahraniční politice,“ sdělil Novinkám šéf kampaně CANZUK International James Skinner.

CANZUK by mělo v kostce být ekonomické spojenectví založené na podobném principu jako někdejší Evropské hospodářské společenství (EHS). Základní pilíře by představovaly především vzájemná obchodní výměna a volný pohyb občanů mezi jednotlivými státy.

Nejde však jen o brexit. Kanada si v průběhu prezidentství Donalda Trumpa vyzkoušela, že se nevyplácí orientovat se výhradně na USA. Austrálii a Nový Zéland zase v poslední době dohánějí stinné stránky čilé obchodní výměny s komunistickou Čínou.

Výhoda nového společenství tkví především v tom, že mezi zeměmi existují historické a kulturní vazby. Ve všech se mluví především anglicky a jejich formální hlavou státu je královna Alžběta II. Skinner věří, že by CANZUK vedl k nárůstu pracovních příležitostí a větší prosperitě těchto „podobně smýšlejících zemí“.

„CANZUK je myšlenka, jejíž čas nadešel. Lídr kanadské opozice Erin O’Toole, podle všeho budoucí předseda vlády, je jejím dlouhodobým fanouškem a povzbuzující signály zaznívají také od novozélandské premiérky Jacindy Ardernové,“ píše komentátor Jonathan Saxty v kanadském deníku Toronto Sun.

Otázkou je, zda Saxty sílu těchto hlasů příliš nenadhodnocuje. Ardernová sice bližší spolupráci států Commonwealthu podporuje, k samotnému CANZUKu se ale nevyjádřila. Kanadu čekají volby v roce 2023, takže spekulace o budoucím premiérovi se jeví jako předčasné.

Příliš vážně tyto názory zatím nebere ani Monika Brusenbauch Meislová z Katedry mezinárodních vztahů a evropských studií Masarykovy univerzity. „CANZUK je podporován malou, ale poměrně dobře propojenou skupinou politiků, novinářů a obchodníků. Zatím tato idea rezonuje zejména mezi britskými a kanadskými konzervativci,” přiblížila expertka s dovětkem, že od těchto lidí stále nezazněl nějaký detailnější plán.

Přesto lze říci, že je popularita myšlenky anglosaské unie patrná. Její zastánci se odvolávají především na průzkum z dubna 2018, tedy dva roky po osudovém brexitovém referendu. V průzkumu se pro volný pohyb mezi Kanadou, Austrálií, Novým Zélandem a Spojeným královstvím vyslovilo 82 procent Novozélanďanů, 76 procent Kanaďanů, 73 procent Australanů a 68 procent Britů.

„Naše kampaň v posledních letech rozhodně nabývá na popularitě. Britské rozhodnutí odejít z Evropské unie, kanadská nechuť zaměřovat se výhradně na Spojené státy a australské a novozélandské napjaté vztahy s Čínou vedly politiky ve všech čtyřech zemích k pochopení významu a hodnoty CANZUKu a příležitostí spojených s takovým spojenectvím,“ tvrdí Skinner z CANZUK International.

Podporu unii CANZUK veřejně vyjádřili také například britská poslankyně Alicia Kearnsová nebo novozélandský poslanec Simon O’Connor. V britském parlamentu kromě toho působí parlamentní skupina pro CANZUK. Většina členů jsou konzervativci, ale patří mezi ně i dva labouristé.

„Jakožto předseda nadstranické parlamentní skupiny pro CANZUK jsem silně přesvědčen o politických myšlenkách, na kterých toto hnutí stojí. Jeden z hlavních důvodů mé podpory je, že dohoda CANZUK by zajistila zvýšení pracovních a cestovních příležitostí,“ uvedl na dotaz Novinek britský poslanec Paul Bristow.

„To by zajistilo množství příležitostí pro mladé lidi žít a získávat zkušenosti v jiných zemích, s nimiž toho máme tolik společného,“ dodal.

Myšlenka CANZUKu ale není ani zdaleka všemi přijímána takto s nadšením. Jak upozorňuje Brusenbauch Meislová, pro část společnosti jde čistě o bizarní romantickou iluzi a „návrat ke starým imperiálním vizím”.

„Tito kritici se mimo jiné odvolávají na studie, které poukazují na silně negativní vliv velké geografické vzdálenosti na obchod – ostatně např. australský vývoz do Velké Británie se po celá desetiletí pohybuje pod dvěma procenty celkového australského vývozu,” vysvětlila Brusenbauch Meislová.

To je podle ní zároveň jeden z důvodů, proč všichni představitelé CANZUK států podporovali před pěti lety setrvání Británie v EU. „Stejně neperspektivně se dle kritiků jeví i koncepce CANZUKu coby obranného a bezpečnostního paktu,” dodala.

Optimisticky se přesto zastánci CANZUKu dívají na probíhající jednání o rozšířené obchodní dohodě mezi Británií a Kanadou. Základní dohodu obě země ratifikovaly již v březnu a v účinnost vešla v dubnu. Objem obchodní výměny mezi oběma zeměmi se pohybuje kolem 22 miliard liber ročně (657 miliard korun).

Britská ministryně mezinárodního obchodu Liz Trussová na březnové online konferenci Konzervativních přátel Austrálie uvedla, že Britové velmi intenzivně vyjednávají také s Novým Zélandem.

„Obchodní jednání s Kanadou jsou klíčovou součástí strategie ‚Globální Británie‘ a věřím, že skvělá práce, kterou ministryně mezinárodního obchodu odvádí, může Británii k dohodě CANZUK jedině přiblížit,“ napsal poslanec Bristow Novinkám.

Podle Skinnera z kampaně za CANZUK může být tato dohoda dobrým základem pro budoucí anglosaskou unii. „Zejména v souvislosti s tím, že Spojené království se snaží uzavřít pobrexitové obchodní dohody také s Novým Zélandem a Austrálií,“ dodal.

Bristow připomněl také přihlášku Británie do Komplexní a progresivní dohody pro transpacifické partnerství (CPTPP), která navazuje na obchodní dohodu Transpacifické partnerství (TPP). Mezi jedenácti stávajícími členy už jsou ostatní tři státy CANZUKu. Společně s existujícím volným pohybem občanů mezi Austrálií a Novým Zélandem v rámci Transtasmánského cestovního uspořádání podle Bristowa mohou představovat základ pro budoucí unii CANZUK.