Kůrovcová kalamita v Česku trvá zhruba pět let. Byly vytěženy už desítky milionů kubíků napadeného dříví. Razantní opatření k potlačení kůrovce přijal v těchto dnech i stát. Bude to k zastavení stačit?

Do přijaté novely lesního zákona vkládám velké naděje. Umožní nám zasahovat v oblastech, kde to má ještě smysl, a naopak můžeme zatím nechat stát lesy se soušemi, ze kterých už kůrovec vylétl. Kalamita totiž dosáhla rozměrů, kdy se už ocitáme za hranicemi možností našich těžebních kapacit.

Právě možnost přesunout zaměstnance i techniku do postižených oblastí, kde lze ještě těžbou dalšímu šíření kůrovce zabránit, nám hodně pomůže. Stejně jako prodloužení doby na zalesňování vzniklých holin v nejohroženějších oblastech a prodloužení času na zajištění nových porostů. Nově se snažíme do těžeb více zapojovat další síly včetně vlastních kapacit.

 

V nejbližší době ale kůrovec znovu vylétne. Jak se bude situace letos vyvíjet?

To zatím nevíme a ani neodhadneme. Pokud by ale pokračoval dosavadní vývoj teplého počasí, lze očekávat další gradaci kůrovce.

Kůrovci se rozmnožují geometrickou řadou, jedna samička naklade zhruba 60 vajíček. Pokud je sucho a teplo, vyvinou se v posledních letech tři, v některých oblastech i čtyři generace.Generální ředitel LČR Josef Vojáček

Tomu nevadí třeskutý mráz ani vysoké teploty. Nejlépe se mu ale daří v teple a suchu. Bohužel takového počasí jsme zatím ve druhé polovině zimy a nastupujícím jaru byli svědky.

Bude tedy záležet na dalším vývoji počasí?

Počasí je bezkonkurenčně nejzásadnější faktor. Kůrovci se rozmnožují geometrickou řadou, jedna samička naklade zhruba 60 vajíček. Pokud je sucho a teplo, vyvinou se v posledních letech tři, v některých oblastech i čtyři generace. Počet brouků, kteří nalétávají do dalších porostů, tak výsledně roste exponenciální řadou. Pro další vývoj kůrovcové kalamity je proto podstatný počet generací, které bude kůrovec schopen letos dokončit.
K tomu, aby se tento masivní vývoj přerušil, by stačilo, kdyby se podařilo během roku vynechat alespoň jedno rojení. K tomu by přispělo chladné a deštivé léto, ale to zatím nelze očekávat.

Situace v podstatě dospěla tak daleko, že bez pomoci přírody kalamitu nezastavíme. Není to v našich lidských ani technických silách. Neznamená to ale, že bychom tento doslova sisyfovský boj vzdávali.

Za kolik let se tedy může kalamita dostat pod úplnou kontrolu?

Jak už jsem říkal, bude velmi záležet na počasí. Pokud nám příroda nepomůže, obávám se, že délka kalamity bude přímo úměrná zásobám smrku v nižších oblastech republiky. Bohužel taková je realita a je lepší být na ni připraven.

Myslím tím být připraven na to, že takto uvolněný prostor musíme co nejrychleji, v řádu několika málo let, osázet novým lesem, jinak bude obnova lesa nesrovnatelně delší, dražší a technicky složitější. Ideální by bylo využít k tomu i „přirozenou obnovu“ lesa, ta ale na mnoha místech není možná.

Nebude limitujícím faktorem obnovy lesů nedostatek sazenic zejména listnatých dřevin?

Nedomnívám se, že by hlavní překážkou zalesňování ploch po kalamitě byl v současné době nedostatek sadebního materiálu. Samozřejmě jiná věc je odrůdová skladba vysazovaných dřevin.

Bohužel sadební materiál v požadovaných sortimentech nelze vypěstovat ze dne na den, trvá to zhruba dva roky i více let. Budeme se muset vyrovnat s možným nedostatkem listnatých sazenic, ale ten potrvá jen přechodně. Podle mého názoru se v budoucnu nabídka a poptávka opět vzájemně přiblíží.
Navíc v rámci krizových kůrovcových lokalit bude podle novely zákona na zalesnění místo dvou pět let a deset let bude na zajištění nově vysazených porostů.

Nebudou se tedy plochy holin vznikajících po kůrovcových těžbách prudce zvětšovat?

Číslo bude dočasně narůstat, ale nikoli geometricky. Díky odloženým úmyslným těžbám se nám velkou část holin daří zalesňovat průběžně. Je třeba ale také vědět, že

Zalesnění těchto rozlehlých ploch po kůrovcových těžbách je velmi obtížné a drahé. Limitujícími prvky jsou extrémní podmínky sucho, teplo a také zvěř.Generální ředitel LČR Josef Vojáček

Jejich spojení mnohdy vede k tomu, že i přes naši veškerou snahu a investice, budování stovek kilometrů oplocenek a nátěry porostů je riziko, že na exponovaných stanovištích přežije třeba jen polovina sazenic.
Objevují se ale i nové vědecké metody a postupy, které nám mohou v obnově porostů pomáhat. Těchto perspektivních metod je více, sestavili jsme několik týmů, které je vyhodnocují a doporučují do pilotních ověřovacích projektů. A samozřejmě v případě nadějných výsledků je uvádějí okamžitě do praxe. Tento přenos nových vědeckých poznatků do praxe byl dlouho naší Achillovou patou.

Lesy ČR odváděly do rozpočtu každoročně mnohamiliardové zisky. Letos poprvé musíte přejít na úvěrové financování. Zatímco drobní vlastníci lesů chtějí kvůli nízké ceně kůrovcového dříví po státu miliardy na obnovu lesů, vy nedostanete nic. Budete mít dost prostředků na investice do obnovy lesa?

Za posledních pět let jsme odvedli do fondu zakladatele 32,5 miliardy korun a pět miliard korun na dani z příjmu. Ještě loni byl odvod přes dvě miliardy.
Nyní, lidově řečeno, obracíme každou korunu. Důvod je prostý a pochopitelný pro každého. Cena dříví je na historickém minimu, zatímco náklady na výsadbu kůrovcem poničených ploch a vytvoření opravdu nového lesa s jinou druhovou skladbou dřevin, o němž mluvíme, šplhají vzhůru.
Oproti malým vlastníkům lesů ale máme podstatnou výhodu a tou je naše velikost. Vlastníme polovinu lesů v ČR, a právě synergické efekty plynoucí z této velikosti nám umožňují získávat finanční zdroje z jiných oblastí.

Letos dosáhne naše pěstební činnost téměř 2,5 miliardy korun. Je snadné spočítat si, že při cenách dřeva kolem tisíce korun za kubík, kdy dříve jsme stejné sortimenty prodávali i za skoro trojnásobnou cenu, nejsme schopni generovat zisk.

Kdybychom to naopak dělali, znamenalo by to, že hospodaříme špatně, že neinvestujeme do obnovy krajiny. Proto jsme ořezali a zefektivnili všechny náklady, které jsme mohli. Jediné, na čem šetřit nechceme a nemůžeme, jsou investice do lesa a vodního hospodářství.

V souvislosti s kůrovcovou kalamitou se hovoří o tom, že je třeba vysazovat úplně odlišné lesy blízké přírodě. Jak budou vypadat?

Především to nebudou stejnověké, jednodruhové porosty s vysokým zakmeněním, ale druhově pestré lesy s bohatým podrostem a různými výškovými patry dřevin. Budou to lesy lépe přizpůsobené klimatické změně, na jejímž prahu se si nacházíme. Odolnější vůči škůdcům, schopné lépe uchovávat vodu. Lesy s větším množstvím mokřadů, tůní a meandrujících potoků.

Ze zkušeností vím, že je to pro mnohé často překvapení, protože ten les, po kterém nyní voláme, není ten klasický, prosvětlený, přehledný, vyklizený „houbařský les“, který si mnozí představují. Bude to úplně jiný les, než na který jsme byli zvyklí, a tím se změní i krajina.

Nemůže se stát, že třeba za třicet čtyřicet let nebude ani co kácet?

Aktuální zásoba smrku, který je v ČR, je asi 500 milionů kubíků a výměra smrkových porostů dosahuje zhruba milionu hektarů. Proto nepředpokládám, že by nebylo v budoucnu co kácet. Zastoupení smrku v porostech dosahovalo asi 40 procent plochy, 60 procent zaujímaly ostatní dřeviny. Navíc všechny plochy odlesněné po kůrovcové těžbě se vlastníci snaží zalesnit.

Není to tak, že by nebylo co těžit, ale křivka věkové normality dozná změn. Bylo tomu tak i v minulosti, kdy jsme byli svědky mnoha kalamit a nejen kůrovcových, ale třeba i kalamity mnišky.

Když se les teď vysazuje, tak si ho lidé budou moci prohlédnout až za desítky let?

To právě ne a veřejnosti můžeme ukázat, jak takový les bude za třicet padesát let vypadat, už dnes. Lidé se mohou zajet podívat třeba na Lesní správu Vítkov na Opavsku. Tam kalamita začala už před dvaceti lety.
Postupně jsme holiny osazovali listnatými stromy, některé části jsme nechali přirozené obnově a dnes tam je les, na který se chodí dívat studenti lesnických fakult z celé střední Evropy. Přesně takový, jaký sázíme v širším měřítku nyní.

To je nejlepší důkaz, aby lidé na vlastní oči viděli, že není pravda, že sázíme znovu jenom smrky a že se vlastně nic nezměnilo. Změnilo, jen veřejnost má mnohdy mylné informace, což nás mrzí. Prostě není jen sucho, kalamita, kůrovec, deprese. Je s trochou nadsázky i nový les, na který bychom se měli všichni těšit.

Největší problém je dnes asi se zpeněžováním dříví a odhadem jeho ceny?

Bohužel, přímým důsledkem kalamity a nadbytku dřevní hmoty na evropském trhu je propad cen dřevní hmoty až o 70 procent a naprostá stagnace odbytu. Je logické, že cenové mechanismy nastavené u dlouhodobých smluv nejsou schopny v takovém dříve nepředstavitelném rozměru včas reagovat. Stejně tak není možné, aby s růstem disponibilní dřevní hmoty stejným tempem rostly i zpracovatelské kapacity. Odhadovat další vývoj ceny v příštích měsících a letech by bylo věštěním z křišťálové koule.