Přestože signály jejího příchodu byly patrné už v předchozích měsících, naplno se finanční krize rozhořela 15. září 2008, kdy čtvrtá největší investiční banka v USA Lehman Brothers po neúspěšném jednání o své záchraně požádala o bankrotovou ochranu před věřiteli. Její pád, který byl největším bankrotem v dějinách Spojených států, se stal symbolem globální krize, která změnila poměr sil ve světové ekonomice.

Lehman Brothers zkrachovala po 158 letech své existence. „Jejímu bankrotu předcházela neuvážená strategie managementu zaměřená na realitní trh, která mu přinášela obrovské zisky v období ekonomické expanze, ale činila banku velmi zranitelnou, když se trh otočil. V roce 2006, tedy dva roky před pádem Lehmanů, začaly ceny nemovitostí klesat. Bublina na realitním trhu pomalu splaskávala a brala s sebou vše, reálný i finanční trh po celém světě,“ popisuje analytička Komerční banky Monika Junickeová.

Šok na několik let

Předzvěstí blížící se pohromy bylo opatření americké vlády, která osm dní před pádem Lehman Brothers převzala kontrolu nad polostátními hypotečními agenturami Fannie Mae a Freddie Mac, jež v USA hrály ústřední roli ve financování trhu hypoték.

Dodnes zůstalo nezodpovězené, proč jedna instituce dostane podporu od státu a druhá neekonomka Markéta Šichtařová

Kolaps Lehman Brothers ale znamenal šok, ze kterého se finanční trhy a ekonomiky mnoha států světa vzpamatovávaly několik let.

Vláda prezidenta George W. Bushe odmítla této bance pomoci, na rozdíl od jiných peněžních gigantů, které podržela miliardovými půjčkami v následujících měsících. Lehman Brothers doplatila na riskantní obchody s cennými papíry, jejichž cena se odvíjela od hodnoty rizikových hypoték. Poté, co vyšlo najevo, že tato její aktiva jsou prakticky bezcenná, a banka kvůli tomu padla, burzy v atmosféře paniky rekordně propadly a úvěrové trhy zamrz­ly. Nikdo si kvůli provázanosti kapitálu nemohl být jistý, kolik toxických aktiv která banka vlastně drží.

Americká vláda sice už pouhé dva dny po pádu Lehmanů zachránila obří pojišťovnu AIG, ale to nestačilo, finanční trhy dál padaly. „Dodnes zůstalo nezodpovězené, proč jedna instituce dostane podporu od státu a druhá ne,“ poznamenává ekonomka Markéta Šichtařová.

Bez injekcí hrozil kolaps

Následovalo období bankrotů a krachů firem napříč odvětvími a hospodářské recese ve většině rozvinutých zemí včetně Česka. Dramatický ekonomický propad měl zejména na obou březích Atlantiku za následek ztrátu miliónů pracovních míst, což vyvolalo enormní nárůst nezaměstnanosti.

„Zatímco před 15. září 2008 krize graduálně doutnala, pád Lehman Brothers ji odpálil naplno a pro finanční trhy představoval naprostou ztrátu důvěry. Banky si přestaly půjčovat krátkodobé likvidní prostředky. Do popředí musely nastoupit centrální banky a mezibankovní likviditu silně podpořit. Také došlo k významnému zamrznutí úvěrového kanálu. S tím, jak se velké procento soukromých společností začalo v důsledku ekonomické recese dostávat do finančních obtíží, jim banky přestaly poskytovat úvěrové financování,“ připomíná investiční stratég společnosti Conseq Investment Management Michal Stupavský.

Mnoho soukromých společností se ve finále nevyhnulo bankrotu. Samotné banky se také dostaly do zásadních problémů, ať už kvůli odpisům cenných papírů krytých hypotékami, či nespláceným úvěrům.

Státy v dluhové pasti

Spousta bank však byla podle pravidla „too big to fail“ (příliš velká na to, aby padla) zachráněna vládami, což ve finále zaplatili daňoví poplatníci. Masivní finanční injekce vlád a centrálních bank v řádu stovek miliard dolarů odvrátila hrozící zhroucení finančních trhů a ochromení ekonomik. Vlády se rozhodly finančně podpořit i další strategické podniky, zejména automobilky, které spolu se svými subdodavateli vytvářejí mnoho pracovních míst.

Na Evropu krize naplno dopadla v roce 2009. Zpomalení světové ekonomiky přivedlo jak banky, tak i vlády do tíživé finanční situace. Vlády jižních států EU nebyly schopné ochránit domácí bankovní systém a samy se dostaly do potíží se splácením svého vládního dluhu.

V roce 2010 vypukla evropská dluhová krize, jež byla odstartována Řeckem. Tomu musel být poskytnut záchranný plán, jejž daly dohromady další státy eurozóny v čele s Německem, Evropskou centrální bankou a Mezinárodním měnovým fondem. Do dluhových problémů se dostaly také Itálie, Španělsko, Portugalsko, ale třeba i Irsko.

„Tyto státy pak začaly být označovány nelichotivou zkratkou PIGS – anglicky prasata (Portugal, Italy, Greece, Spain). Musely si projít tvrdou ozdravnou kúrou v podobě razantního snižování deficitů státního rozpočtu, což mělo opět za následek ztrátu velkého množství pracovních míst ve veřejném sektoru,“ shrnuje Stupavský.

Jak doplňuje, krize znamenala i nástup nových nekonvenčních přístupů v oblasti monetární politiky. Klíčové centrální banky v čele s americkým Fedem a Evropskou centrální bankou (ECB) postupně nastoupily cestu tzv. kvantitativního uvolňování, neboť vyčerpaly potenciál klasické monetární politiky, protože své úrokové sazby srazily až k technické nule.

Fed začal s kvantitativním uvolňováním už na konci roku 2008 po pádu Lehman Brothers s tím, že se především zaměřil na odkup cenných papírů krytých hypotékami (mortgage-backed securities) od bank. „ECB spustila kvantitativní uvolňování v roce 2009 s tím, že ho rapidně rozšířila v roce 2015. Fed i ECB v rámci těchto operací rovněž nakoupily velké množství státních dluhopisů, čímž výrazně pomohly financovat deficity státních rozpočtů. Důsledkem byl rovněž dramatický pokles výnosů státních a posléze i korporátních dluhopisů,“ vysvětluje Stupavský.

Vítězové a poražení

Krize změnila poměr sil v globální ekonomice. Zatímco Spojené státy a zejména eurozóna s dalšími evropskými zeměmi citelně oslabily, jiné země, zejména Čína, výrazně posílily. Číňané využili poklesu hodnoty krizí oslabených západních podniků a mnohé z nich koupili. Obří finanční rezervy také Pekingu umožnily začít více úvěrovat vlády, a to především rozvojových zemí. Zatímco vliv Číny ve světě tak za posledních deset let dramaticky vzrostl, Spojené státy přestaly být jedinou ekonomickou supervelmocí a své výsadní postavení se nyní snaží udržovat především rekordními výdaji na armádu.

Budova vedení Lehman Brothers v New Yorku.

Budova vedení Lehman Brothers v New Yorku.

FOTO: Brendan McDermid, Reuters

Nově se také rozdaly karty v bankovnictví. Na místa dřívějších investičních gigantů nastoupily lépe řízené společnosti v čele s americkou JPMorgan a britskou HSBC. Na bankrotu Lehman Brothers dokázaly vydělat hlavně hedgeové fondy, v některých případech i miliardy dolarů.

Přestože krizi způsobily bankovní elity za přihlížení vládnoucích politiků, účty za ni zaplatili vesměs daňoví poplatníci. A zatímco chudí zůstali chudými či ještě více zchudli, nejbohatší nakonec díky krizi ještě víc zbohatli. To zejména v západních zemích otřáslo vírou lidí v tržní hospodářství a liberální demokracii a vytvořilo prostor pro nástup nových, často populistických a nacionalistických politických stran.