Šéfové směn jsou den co den „na prášky“ z toho, kdo jim zase bez jakékoliv omluvy nepřijde do práce. Jednotlivé společnosti o tom moc hovořit nechtějí, aby nepřišly o reputaci, ale potvrzují to zprávy obchodních asociací, Hospodářské komory a v neposlední řadě je to v obchodech přímo k vidění.

Obchodníci často prodávají podobný artikl, ale mohou se odlišovat službami, rychlostí, ochotou. Jejich marketingová oddělení to vědí a často skloňují slogany typu „Vše pro zákazníka“.

To víte, pane, nejsou lidivedoucí obchodu v Praze

Jenže v praxi má nákup do příjemného daleko, protože dnes prostě nejsou lidi.

„Tenisky vám bohužel neprodáme, druhou máme někde ve skladu a ten máme zaházený krabicemi se zbožím,“ tvrdila prodavačka zákazníkovi, který si v nákupním centru Černý Most v Praze zkoušel pumy.

„Děláte si legraci?“ vzmohl se muž k odporu. „Tak já přijdu třeba za hodinu anebo abyste ten obchod snad zavřeli, udělali si nejdřív pořádek a pak můžete něco prodávat. Nebo vy snad prodávat nechcete?“ pokračoval.

Prodavačka nakonec s otráveným výrazem odkráčela a za deset minut botu našla.

Neví nic

Stačilo se otočit a v dalším obchodě se sportovními potřebami naproti se odehrává podobná scéna. Zákazník chce běžecké boty do terénu a ptá se na odolnost vůči vodě, respektive schopnost uschnout. Mladý prodavač s kolegyní krčí rameny, postávají, sice se usmívají, ale jinak nevědí nic a ani nejeví ochotu něco o tom zjistit.
„Měly by bejt dobrý,“ pokyvuje hlavou mladík.

Člověku přitom stačí zadat do vyhledávače v mobilu typ boty a hned se o ní něco dozví.

U pokladny drama pokračuje. Pokladní neví, jak má markovat, na teplákách nemůže najít cenu a někam odchází ji zjistit. I když je dopoledne v obchodě lidí méně, u pokladny se tvoří fronta. Až když lidé začínají reptat, zjeví se u druhé kasy posila. První pokladní však zapomíná z jednoho kusu zboží vyndat čip a spouští se poplach a hledání čipu. Zůstal v prodaných teplákách.

Ve většině sítí obchodů s potravinami zoufale chybějí pokladní. I když je ve kšeftě sotva tucet zákazníků, stojí vleklou frontu jako před 35 lety. „To víte, pane, nejsou lidi,“ krčí rameny vedoucí obchodu známé značky na Praze-západ, když se jeden z kupujících nahlas zlobí.

Některé řetězce už to pochopily a rozjely kampaně slibující pokladním vyšší nástupní platy.

Náboráři už často loví přímo u bran podniků. „Evidujeme desítky případů, kdy oslovují lidi, kteří míří na směnu, nabídnou jim lepší podmínky a třeba i část peněz na ruku, aby nastoupili hned v tentýž nebo následující den jinde,“ potvrdil Právu mluvčí Hospodářské komory Miroslav Diro. Podle něho už zaměstnance na některých pozicích neudrží ani plat 38 tisíc měsíčně.

Výzkum agentury Profesia naznačuje, že bezmála 60 procent zaměstnanců letos očekává změnu práce a 34 procent vyhlíží zvýšení platu.

To, že si firmy opravdu nemají příliš z čeho vybírat, potvrzují nejnovější údaje o nezaměstnanosti, které už dosahují takového minima, že jsou spíše indexem zaměstnanosti. „Kdo chce dělat, dělá,“ shrnuje to suše Diro.

Podle analytika Komerční banky Viktora Zeisela se čísla nezaměstnanosti prokopávají na nová dna. Činí pouze 3,7 % práceschopného obyvatelstva.

Volných pracovních pozic je 240 tis, nezaměstnaných jen 258 tis. „Na podzim očekáváme, že se nezaměstnanost přiblíží k pouhým třem procentům,“ dodal Zeisel.