Česká národní banka nyní drží ve svých sejfech zhruba 10 tun zlata, ve srovnání s jinými zeměmi světa je to relativně málo. Například Slovensko drží 32 tun zlata, Německo více než 3000 tun tohoto drahého kovu. Většiny zlatých rezerv se ČNB zbavila koncem 90. let.

„Za příhodných podmínek můžeme navýšit devizové rezervy ve zlatě,“ uvedl Benda. Podle něj by bezpečný podíl na devizových rezervách ČNB nikdy neměl překročit tři procenta kvůli kolísavé ceně tohoto drahého kovu. V současné době tvoří zlato méně než procento rezerv. Navýšení na tři procenta by tak znamenalo přikoupit několik desítek tun zlata.

Benda by byl ale při nákupech spíš opatrnější. „Třeba z hlediska investic je mnohem zajímavější, než kupovat přímo fyzické zlato, kupovat si akcie firem, které zlato těží, protože ty jsou schopny mnohem lépe odolávat případným výkyvům komoditních cen,“ myslí si člen rady národní banky.

Kanada zlaté rezervy nemá

Připouští přitom, že na význam zlatých rezerv nemají centrální banky jednotný názor. „Máme centrální banky jako Bank of Canada, která nemá zlato vůbec žádné. Pak jsou státy, které mají velmi nízké devizové rezervy ve zlatě, jako je například Maďarsko. Nevidím v tom žádný zásadní problém a nemyslím si, že by se tím něco zásadně změnilo, ale pokud tím budeme moci podpořit případně větší důvěru domácností a českých firem v domácí měnu, tak bych se nebránil debatě o mírném navýšení devizových rezerv ve zlatě,“ dodal.

Naznačil, že důležitost zlatých rezerv lidé přeceňují a mentálně žijí v představě, že měna je krytá zlatem, což už dávno neplatí.

Kilogramovou medaili, kterou loni vydala Česká mincovna, ukazuje před starým trezorem ČNB její autor, sochař Vladimír Oppl.

Zlato z rezerv ČNB používá také na ražbu pamětních mincí, i proto jeho objem mírně klesl pod deset tun. Kilogramovou medaili vydanou Českou mincovnou ukazuje před starým trezorem ČNB její autor, sochař Vladimír Oppl.

FOTO: Milan Malíček, Právo

„Zlato je takový, jak se tomu v ekonomii říká, talisman, má talismanickou hodnotu. Je určitě pravda, že pro velkou část veřejnosti je jakýmsi garantem, byť neprávem, stability měny a směnitelnosti měny,“ komentoval.

Připomněl, že maximální držba devizových rezerv za první republiky ve 30. letech byla asi 100 tun zlata. Proti tomu pověstný zlatý poklad, který nashromáždily domácnosti i firmy ve sbírkách určených pro vznik československé měny, představoval 300 kilogramů zlata. To je zlomek, asi tři desetiny procenta celkového objemu zlatých rezerv v té době.

Proto je podle něj možné označit za mýtus, že zlaté rezervy centrální banky po vzniku Československa zajistili občané svou sbírkou.

„Tři sta kilogramů zlata, to je pár cihel, to by skutečně na zajištění stability měny nebo pokrytí naší měny zlatem nestačilo. Zlato se potom nakupovalo na trzích, což dělala centrální banka. Je to stejný mýtus jako to, že se Národní divadlo postavilo ze sbírek. Přitom se ví, že největším podílem přispěly české stavy a habsburský dvůr,” uzavřel Benda.