Pokud by předpovědi o katastrofálním nárůstu nezaměstnanosti byly pravdivé, muselo by k něčemu podobnému dojít i v minulosti, tvrdí McCloskeyová. Například v roce 1800 čtyři z pěti Američanů pracovali na farmách. V současnosti v důsledku technologických inovací pracuje v pracuje této oblasti jeden z 50 Američanů. Přesto se ze 78 procent lidí, jejichž pracovní místa zmizela, nestali nezaměstnaní.

V roce 1940 jen telekomunikační společnost AT&T zaměstnávala 350 tisíc telefonních operátorů, kteří manuálně přepojovali hovory.

Ještě v roce 2000 zaměstnávaly americké videopůjčovny 100 tisíc lidí. Pokud by se zánikem těchto pracovních pozic lidé navždy přišli o práci, ulice by musely být plné žebrajících bývalých zaměstnanců videopůjčoven. To se však nikdy nestalo, argumentuje McCloskeyová.

Jediné, před čím by se lidé podle ekonomky měli mít na pozoru, je snaha politiků „ochránit“ pracovní místa stávajících zaměstnanců, například dělníků v automobilkách nebo řidičů kamiónů. Inovace zatím vždy vedly k růstu reálných mezd a přinášely nové příležitosti.

„Ochrana pracovních míst pro staré pracovníky už ve skutečnosti ve světě vytvořila nebezpečnou třídu nezaměstnaných mladých lidí – například 50 procent Řeků nebo černých Jihoafričanů,“ varuje ekonomka. Pokud by Američané dotovali 1,7 miliónu lidí, kteří jsou každý měsíc ohroženi zánikem zastaralých pracovních míst, vedlo by to ke stagnaci mezd a pracovního trhu.