Za den daňové svobody institut označuje pomyslný okamžik, od kterého jde veškerá mzda na konto občana. Do té doby veškerý jeho příjem připadá státu, když v daních platí na pokrytí výdajů státních a veřejných institucí.

Loni den daňové svobody připadl na 2. června, letos se poprvé dostal do května. Zásluhu na tom má zejména hospodářský růst.

„Je skvělé, že se po mnoha letech den daňové svobody podívá do května. Důvody však nelze hledat u vlády, ta na svoje výdaje bude chtít opět více peněz daňových poplatníků než vloni. Vládní výdaje rostou, ale naštěstí ještě rychleji roste produkce,“ komentoval letošní termín ředitel Liberálního institutu Dominik Stroukal.

Letošní den daňové svobody vychází o den později než průměr OECD. Nejdříve daňovou svobodu přivítali v Irsku (20. dubna.) a Jižní Koreji (26. dubna.). Naopak nejdéle si na ni počkají ve Finsku (28. července) a Francii (25. července).

Dočasný úspěch?

Institut ve zprávě ale současně upozornil, že letošní výsledek se další roky nemusí zopakovat a počet dní práce na stát opět přibude. Současný hospodářský růst je totiž z velké části pouze tlačen uměle navyšovanou poptávkou díky levným úvěrům.

„Nízké úrokové sazby a rekordní množství hypoték zvyšují množství peněz v oběhu a s ním i poptávku nejen po nových domech a bytech, ale zprostředkovaně i po všem, čeho bohatnoucí lidé chtějí více. Většina takového růstu je však na dluh a v budoucnosti se při otřesech může den daňové svobody snadno dostat zpět do půlky června, kde byl při poslední finanční krizi,“ tvrdí Stroukal.

Mnohem raději by Liberální institut viděl posun dne daňové svobody směrem k začátku roku přirozenou cestou, tedy technologickým pokrokem, mezinárodním obchodem, vyšší produktivitou a zejména nižšími vládními výdaji.