Bez kvalitního písku, nejlépe křemičitého, se těžaři neobejdou. Právě písečná zrnka pomáhají otevírat cestu na povrch ropě či plynu.

Technologie těžby pomocí tzv. hydraulického štěpení (frakování) funguje tak, že se hydraulicky stlačená kapalná směs vstříkne do hornin a tím vytvoří trhliny. Tato směs většinou obsahuje vodu, písek a přidané chemikálie. Písek o určité zrnitosti má za úkol udržet pukliny otevřené.

Písek však v USA podražil natolik, že výrazně snižuje firemní zisky. „Těžařům to opravdu dělá starosti,” komentoval James West z banky Evercore ISI zaměřené na energetiku.

Tuna kvalitního písku ve Spojených státech už stojí kolem 40 dolarů, v přepočtu zhruba tisíc korun. Přitom během loňského druhého pololetí to bylo 15 až 20 dolarů za tunu.

Investiční banka Tudor, Pickering, Holt & Co sídlící v texaském Houstonu uvádí, že nabídka pískoven nebude stačit poptávce už příští rok, kdy se ho na amerických břidlicových nalezištích spotřebuje přibližně 120 miliónů tun. Ve srovnání s rokem 2014, kdy v USA vrcholil „břidlicový boom”, to bude více než dvojnásobek.

Plážový písek se nehodí

Písek nyní představuje pět až sedm procent nákladů na těžbu plynu a ropy z břidlic, ale tento podíl podle George O´Learyho ze zmíněné banky poroste. Tím spíše, že písek se musí kvůli postupnému vyčerpávání jeho zdrojů vozit na stále větší vzdálenosti, píše WSJ.

Těžaři do směsí nepoužívají písek plážový, který se pro jejich účely nehodí. Nejraději mají jemný křemičitý písek, jehož nejbohatší naleziště se vyskytují v severních oblastech amerického Středozápadu. Těžební společnosti se také snaží získávat pískovny do svého vlastnictví, aby měly náklady více pod kontrolou.