Pád libry vedl mimo jiné ke sporu mezi nákupním řetězcem Tesco a výrobcem potravin Unilever. Výrobce chtěl Tesku kvůli slabé libře účtovat desetiprocentní přirážku. Tesco ji odmítlo, což vedlo k obavám o dostupnost například populární pomazánky Marmite. [celá zpráva]

Bývalý vicepremiér Nick Clegg k tomu řekl, že jde pouze o začátek a Brity po brexitu čeká plošné zdražování potravin včetně másla a mléka. Podle Bournea by k něčemu takovému došlo pouze v případě, že by si Británie i po vystoupení zachovala ochranářskou politiku, kterou razí EU.

Ve skutečnosti byly ceny v EU mezi lety 2002 a 2011 o patnáct procent nad světovým průměrem.Ryan Bourne, Institut pro ekonomické záležitosti

Vysoká cla na dovoz potravin z mimoevropských zemí v kombinaci s dotováním domácí zemědělské výroby vedou podle Bournea k předraženým potravinám.

„Ve skutečnosti byly ceny v EU mezi lety 2002 a 2011 o patnáct procent nad světovým průměrem,“ připomněl Bourne. „Brexit je šancí se tohoto nestydatého protekcionismu zbavit – ve prospěch spotřebitelů,“ dodal.

Nový Zéland jako příklad

Společná zemědělská politika je jednou z nejstarších politik EU. Je jí však vytýkáno, že jde o významnou finanční zátěž a že podporuje nemoderní postupy a produkci potravin s nadměrnými náklady.

Bourne poukázal na příklad Nového Zélandu, kde v osmdesátých letech během pěti let zrušili veškerou státní pomoc tamním zemědělcům. Třetina farem sice musela skončit, ale zbylé byly ve svých odvětvích mnohem produktivnější než dříve, některé se dokonce přeorientovaly na nová odvětví.

V Novém Zélandu se rychle vyvinul zdravý zemědělský sektor, který rychle reaguje na globální požadavky, a spotřebitelé nakupují za světové, tedy nižší ceny. Ačkoli tedy zemědělci s takovou politikou ze začátku nebudou souhlasit, je i v jejich zájmu, domnívá se Bourne.

Proto by vláda Theresy Mayové, která slíbila, že bude zemědělce podporovat i po brexitu, měla uvažovat o zrušení zemědělských dotací, dodal ekonom.