„Chtěl jsem udělat něco, co by vypadalo staromódně, skoro předpeněžně,“ komentuje své dílko Jeremy Deller, nositel umělecké Turnerovy ceny za rok 2004. V Bristolu uspořádali na svých „20 bristolských liber“ dokonce návrhářskou soutěž.

Na bankovce jiskřící barvami vyčnívá z městského panoramatu zelená ještěří hlava. Na rubu jsou tváře zasloužilých občanů, jako je J. K. Rowlingová, autorka Harryho Pottera, nebo Elizabeth Blackwellová, první žena, která vystudovala medicínu v USA.

Za vydávání úředně nepovolených bankovek by dříve hrozily ostré tresty. Britský The Daily Telegraph se ale nezmiňuje o žádném postihu tvůrců.

Přitom nové alternativní měny často vypadají jako zákonná platidla. Většina z nich obsahuje prvky proti padělání – hologramy či sériová čísla. Lokální peníze se mohou jevit jako hříčky, které jen zvýrazňují, jak se proměňuje role peněžní hotovosti s šířením platebních karet a internetových transakcí. I když ale jde jen o nízkosériové měny, mohou jim jako standardním papírovým penězům někteří dávat přednost před kartami všeho druhu.

Úspěšné vzory
Místní měnu BerkShare si už vyzkoušeli občané Great Barringtonu v Massachusetts (USA). Tyto bankovky byly vytištěny v celkové hodnotě miliónu dolarů. Dodnes jsou v oběhu berkshary v hodnotě 138 tisíc dolarů.
Už od roku 2003 se místy v Bavorsku užívá měna chiemgauer. Slouží převážně k obchodu s ekologickými potravinami a se sýrem.
Od února 2005 se v berlínské čtvrti Prenzlauer Berg používá měna berlíňan – přijímá ji 47 obchodů.

„Měl bych daleko větší motivaci k šetření, kdyby bankovky vypadaly takhle,“ rozumoval při prvním setkání s jednou z brixtonských bankovek místní architekt Ewan Graham (31). Snad ho k tomuto zamyšlení dovedl citát Karla Marxe o kapitálu a jeho „skryté schopnosti zvyšovat svou hodnotu“ umístěný na bankovce.

Zůstane to doma

Lokální peníze mají sloužit k podpoře obchodu na místní úrovni. Na rozdíl od obchodních řetězců, jejichž zisky mizí mimo obce, mají tyhle bankovky zůstávat doma. „Pokud užíváte místní měnu, držíte peníze na místní úrovni,“ podtrhuje David Wolman, autor knihy Konec peněz. Připouští ale, že to není snadné.

Jedním z přívrženců alternativních měn je Bernard Lietaer, který měl v belgické centrální bance na starosti zavedení evropské měnové jednotky ECU, předchůdce eura. Lietaer věří, že hotové peníze jsou „mimořádně emotivním předmětem“. A alternativní peníze považuje za projev určitých postojů.

Před časem Lietaer dokonce navrhl, aby si Řekové vytvořili druhou měnu ve formě elektronické „novodrachmy“ – mohli by tím prý platit doma a dokonce i hradit daně. Může se zdát, že lokální hrátky s penězi jsou posledním vzplanutím slávy peněžní hotovosti. Jeremy Deller si to ale nemyslí. „Dokud přežijí drogoví dealeři a zločinnost, dotud bude poptávka po hotovosti,“ věří. Podle Wolmana „bankovky probudí pocit sounáležitosti či nacionalismu – a státy chtějí, abyste tyto pocity měli,“ soudí.