„Červenec byl masakr. Netýkalo se to jen ropy, ránu dostaly komodity jako třída aktiv,“ řekl webu Bloomberg News Phil Flynn, analytik chicagské Price Futures Group Inc. Cena ropy klesla v červenci nejrychlejším tempem od podzimu 2008, kdy naplno udeřila ekonomická krize. Tento týden – poté, co Čína začala snižovat hodnotu své měny – se cena barelu ropy v USA snížila na 43 dolarů, což je nejnižší úroveň za šest let.

Důvodem nynějšího propadu cen je podle Flynna nejen vývoj čínské ekonomiky, budící obavy z velkého útlumu, ale také naděje, že americká centrální banka po letech opět zvýší úrokové míry. Když totiž americké úroky klesly skoro k nule a dolar zeslábl, zůstaly investice do surovin jednou z cest, jak slušně vydělat. Jakmile úrokové míry vzrostou, peníze se zase přestěhují do cenných papírů – třeba do státních dluhopisů USA.

Na ceně nesejde

Jedna ropná firma za druhou ohlašuje propouštění a škrty. Podle americké banky Morgan Stanley osekali producenti investice o 130 miliard dolarů a propustili 70 tisíc zaměstnanců. „To je začátek, nikoli konec odpisů. Trh stále vypadá velmi přezásobeně, a to jsme ve vrcholné sezóně poptávky. Největším problémem je, že i v druhém pololetí uvidíme slabší poptávku,“ řekl televizi Bloomberg Paul Sankey, energetický analytik Wolfe Research LLC.

Experti firmy IHS Energy zase prorokují, že ceny ropy padnou až k hranici 40 dolarů za barel a zůstanou tam „několik měsíců“, než klesne produkce v USA. Ceny jsou ale v nynější hře druhotné – pozornost se soustřeďuje na udržení či zvětšení podílů na trhu s ropou. Právě o to se vede boj.

Cenovou bitvu zahájil loni na podzim kartel OPEC, který sdružuje převážně arabské producenty a kontroluje asi třetinu světové těžby ropy. Zpočátku to Západ vítal jako ránu zasazenou Rusku. Když ale pokles cen překročil všechna očekávání a OPEC proti němu odmítl zasáhnout, ukázalo se, že tah zinscenovaný Saúdskou Arábií má ještě druhý cíl – podlomit kolena producentům břidlicové ropy v USA.

Ropný kartel zatím produkci jen zvyšuje. „Celý nynější přebytek nabídky lze spojit s růstem dodávek OPEC za poslední čtyři měsíce,“ uvádí i zpráva banky Morgan Stanley. Přebytek může ještě vzrůst, až se po pádu sankcí vrátí na trh Írán.

Kdo vydrží déle?

Arabové i Američané sledují každou známku slabosti soupeře. První poukazují na pokles počtu používaných ropných vrtů v USA v naději, že břidlicový konkurent záhy zkolabuje. Druzí připomínají, že americká těžba i tak láme rekordy. Všechny zajímá, kdo vydrží déle. Britský The Daily Telegraph (DT) soudí, že američtí těžaři mohou vydržet dlouho, protože jejich těžba není vysokonákladová, nýbrž středněnákladová a výdaje lze zatím dále omezovat. Saúdská Arábie se podle listu dostane už za dva či tři roky do potíží, protože kvůli propadu cen ropy tají její dolarové rezervy.

Pokud bude nynější bitva pokračovat, čeká prý na ropný stát „existenční krize“, jelikož nebude mít peníze na udržení sociálního klidu. Saúdští občané zatím neplatí daně z příjmů, úroků ani dividend. Dotované ceny jim zajišťují litr benzínu zhruba za tři koruny a elektřinu v ceně asi 30 haléřů za kilowatthodinu.

Žádá se trpělivost

To všechno ale něco stojí. Schodek státního rozpočtu, v němž těžba ropy zajišťuje devět desetin příjmů, by tak měl jen letos dosáhnout 140 miliard dolarů. Devizové rezervy sice ještě loni v srpnu činily 737 miliard dolarů, do letošního května však klesly na 672 miliard a každý měsíc z nich ukrajuje dalších asi 12 miliard.

Poté, co USA i jiné země vystupňovaly vzdor poklesu cen těžbu své ropy, připustila zpráva saúdské centrální banky, že „se stává zřejmým, že producenti mimo OPEC nejsou tak citliví na nízké ceny ropy, jak se soudilo, a to přinejmenším krátkodobě“. Banka uvedla, že reakcí na pokles cen nebylo snížení těžby, nýbrž omezení nových vrtů.

Saúdi však nemíní kapitulovat. „Vyžaduje to trpělivost,“ soudí jejich centrální banka. Saúdský úder míří hlavně na těžbu břidlicové ropy. Tu zatím chrání zajišťovací kontrakty, ale DT upozorňuje: „Zátěžový test přijde v příštích měsících, kdy tyto kontrakty vyprší.“

List však více zdůrazňuje, že těžební infrastruktura zůstane i v případě krachu firem a že jakmile ceny ropy stoupnou na 60 nebo i jen 55 dolarů za barel, těžaři nahodí produkci téměř okamžitě. Ale kdo ví, zda to bude tak snadné bez zajištění a v nejisté situaci na trhu.