„Češi už jednou v Indonésii prorazili a nevidím důvod, proč by neprorazili znovu. Je to nejsilnější ekonomika jihovýchodní Asie. Jsou zde významné české kořeny. Například Tomáš Baťa zde ve 30. letech otevřel továrnu,“ tvrdí ministr životního prostředí Tomáš Chalupa (ODS), který do Indonésie vedl květnovou podnikatelskou misi.

„V 60. letech řada Indonésanů studovala v Československu. Pamatují si ho. Synonymem pro slovo traktor je zetor,“ říká profesor David Herák z České zemědělské univerzity. V Indonésii vede vzdělávací programy zacílené na využívání půdy.

Vyleštěná Jawa v muzeu továrny na ruční výrobu cigaret Sampoerna v Surabayi. Na ulicích v Indonésii, které jsou řečištěm motocyklů, už ale na české stroje nenarazíte. Škoda.

Vyleštěná Jawa v muzeu továrny na ruční výrobu cigaret Sampoerna v Surabayi. Na ulicích v Indonésii, které jsou řečištěm motocyklů, už ale na české stroje nenarazíte. Škoda.

FOTO: Jindřich Ginter, Právo

Svaz průmyslu a obchodu spolu s ministerstvem průmyslu a obchodu vytipovaly Indonésii jako jednu z prioritních zemí pro český export.

Při bližším pohledu se však ukazuje, že české kořeny se z Indonésie téměř vytratily. Většina místních ve skutečnosti o České republice nic neví, na Československo si matně vzpomene málokdo. Na traktory Zetor zde už nenarazíte.

Metro v přelidněné Jakartě nám uteklo

I když je Indonésie rájem motocyklů, neboť na nich v přecpaných metropolích jezdí desítky miliónů lidí, na kdysi slavnou jawu člověk narazí pouze jako na nablýskaný exponát v muzeu jinak dosud funkční továrny na ruční výrobu cigaret v Surabayi.

Podle velvyslance v Indonésii Tomáše Smetánky by se v hlavním městě Jakartě, čítajícím na 13 miliónů obyvatel, mělo už za dva roky začít s výstavbou tolik potřebného metra.

Dopravní mumraj v Jakartě (Indonésie)

Dopravní mumraj v Jakartě.

FOTO: Jindřich Ginter, Právo

V Jakartě, dusící se dopravním mumrajem, kromě toho znovu ožívá dříve odložený projekt na tramvaj na vyvýšené trati. Není divu.

Stále platí nařízení, že v určitých hodinách musí jet v autě tři pasažéři. "Na ulicích proto postávají chudé ženy s dětmi a nechávají si platit za to, že si přisednou. Toto opatření by ale mělo být brzy zrušeno. Připravuje se jiné, a to, že v některé dny budou smět jezdit jen auta s lichým číslem poznávací značky a v jiných zase jen se sudým," popisuje složitost dopravního ruchu v Jakartě Smetánka.

Podle Smetánky je také v běhu kontrakt na nové autobusy přímo pro Jakartu.

Jakarta.

Jakartou křižují nejnovější SUV a vedle nich stařičké autobusy. To by se mělo za pár let změnit.

FOTO: Jindřich Ginter, Právo

To vše jsou obří zakázky, které by české podniky levou zadní zvládly, ať už jako lídři, nebo subdodavatelé.

Na otázku, zda se tedy Češi v globální konkurenci v těchto obřích dopravních projektech zachytili alespoň drápkem, ale Smetánka jen smutně pokrčil rameny: „Bohužel.“

Letiště znovu ve hře

Znovu se však otevírá již téměř ztracený byznys na vybudování nového letiště v Yogyakartě. Plánuje se deset let. „Tenhle byznys nám sebrali Indové, kteří ale byli s nabídkou mimo realitu, a letiště nepostavili. Teď se nám blýská na lepší časy,“ míní Chalupa.

Optimistou je zástupce Hydropolu Peter Kucera, původem Čech, který se do Indonésie před čtvrtstoletím oženil. „Rvu se za to letiště už roky, tak teď, nebo nikdy,“ dodává.

Šance jsou v čističkách či spalovnách odpadů vyrábějících elektřinu a zajišťujících centrální dodávku chlazení. Na Sumatře a v Bandungu mají dobrý výhled Pražské služby.

Kanál Ciliwung v Jakartě.

Kanál Ciliwung v Jakartě je plný odpadků.

FOTO: Jindřich Ginter, Právo

„Nabízíme technologii spalování odpadů a hledáme výrobu kontejnerů,“ potvrdil Právu šéf Pražských služeb Patrik Roman. S velkým očekáváním vstupoval do Jakarty, která si se záplavou odpadků stále nedokáže příliš poradit.

Odpadky

Hromady plastů přímo na nábřeží v Jakartě, hned vedle vládních a podnikatelských čtvrtí.

FOTO: Jindřich Ginter, Právo

Odpadky

Odpadky vybrané bagrem z řeky v Jakartě.

FOTO: Jindřich Ginter, Právo

Děti mezi odpadky v Jakartě.

Děti mezi tunami odpadků v Jakartě.

FOTO: Jindřich Ginter, Právo

V Jakartě je ale už daleko těsněji než například na Sumatře. „Máme velký zájem o zelené technologie,“ potvrdila ředitelka agentury pro ochranu životního prostředí na Sumatře Dr. Ir. Hj. Hidayati.

Palác v Medadu na severní Sumatře (Indonésie).

Palác v Medadu na severní Sumatře (Indonésie).

FOTO: Jindřich Ginter, Právo

Vyprávět v Indonésii, jak funguje turbína ve spalovně, jak se lze relativně čistě zbavit stovek tun odpadů a ještě z nich mít energii, je jedna věc, ale kdo to zaplatí?

„Na ekologické projekty do Indonésie jdou dvě miliardy dolarů ze Světové banky. Kromě toho v zeleném klimatickém fondu by se brzy mělo začít scházet 100 miliard dolarů ročně. Z rozpočtu ČR směřuje sto miliónů korun ročně na rozvojovou pomoc,“ uvedl Chalupa.

Čísla nízká, ale rostou

Češi vyvážejí do Indonésie zatím málo. Zajímavá je ale dynamika. „V roce 2010 činila hodnota vývozu z České republiky do Indonésie 60 miliónů USD (1,2 miliardy korun), loni to už bylo 158 miliónů USD (3,1 miliardy korun),“ upřesnil Miroslav Okrouhlý z ministerstva průmyslu a obchodu.

Naopak dovoz z Indonésie do ČR o něco klesl. Zatímco v roce 2010 činil 322 miliónů USD (6,4 miliardy Kč), tak loni to bylo 308 miliónů USD (6,1 miliardy Kč).

Dalšími firmami, které s Chalupou oťukávaly Indonésii, byly Vae Controls, Vítkovice, Aecom CZ, AEZZ, Lukray Investmets a Sybera Enterprises.

Indonésie není jediná, kudy chtějí Češi do Asie. Připravuje se otevření velvyslanectví v Barmě, které bylo před více než dvaceti lety zrušeno, a zastoupení na Srí Lance.