„Politicko-bezpečnostní situace se změnila, neboť letitý konflikt mezi Východem a Západem patří minulosti. Proto pochopitelně přehodnocujeme i úvahy týkající se uložení zlata dál na západ, co nejdál od železné opony,“ sdělil člen Bundesbanky Carl-Ludwig Thiele.

Před znovusjednocením Německa v roce 1990 bylo 97 procent německých zlatých rezerv uloženo v zahraničí. Bundesbank následně začala část zlata postupně stahovat, například v roce 2000 se jednalo o 931 tun z britské centrální banky.

Polovina zlata musí být doma

Cílem této „stěhovací akce“ je, aby se do roku 2020 nacházela polovina zlatých rezerv v německých trezorech ve Frankfurtu. Z New Yorku se tak přesune 300 tun zlata, z Paříže potom dalších 374 tun. Bundesbank přesto nehodlá zveřejnit náklady ve spojitosti s přesunem zlata ani to, jak má být zlatý kov přepravován.

Druhá polovina německých zlatých rezerv má zůstat i nadále v amerických a britských bankách, z toho 37 procent v New Yorku a 13 procent v Londýně.

Podpora pro ekonomiku

Za tímto krokem lze spatřovat německou snahu o větší kontrolu nad zlatými rezervami, stejně jako stimul pro další podporu německé ekonomiky jakožto hnacího motoru 17členné eurozóny a potažmo i 24členné Evropské unie. Zlato je podle Thieleho důležité pro „podporu důvěry v měnu i v ekonomickou sílu naší země“.

„Veškeré zlato musí domů, právě v této krizi potřebujeme jistotu okolo našich zlatých rezerv,“ hlásal už na podzim 2011 liberální poslanec Heinz-Peter Haustein.

Zlato má mít budoucnost

Německé zlaté rezervy, druhé největší na světě po amerických, v současné době činí téměř 3400 tun v celkové hodnotě skoro 138 miliard eur (zhruba 3,5 biliónu korun). V Německu se zatím nachází asi třetina.

„Je to historická anomálie, která se nyní napravuje,“ sdělil k plánu na stažení německého zlata ze zahraničí David Marsh, šéf ekonomického výzkumného ústavu OMFIF. Marsh rovněž předpokládá sílící význam zlata na trzích.