Článek
Penze zatím představují jednu z mála jistot, a to i přes to, že španělská vláda loni přistoupila k jejich zmrazení. Španělsko je známé silnými rodinnými vazbami a tato skutečnost pomáhá řadě lidem důstojně existovat.
List ukazuje příklad Dolores Fernández Moravové, která ve svých 76 letech spolu s manželem živí z důchodu ve výši necelých 34 tisíc korun nezaměstnanou osmačtyřicetiletou dceru a její dva dospělé syny.
"Ona nepracuje a já nemám nové zuby," konstatuje v reportáži listu žena a ukazuje mezery ve svém úsměvu.
V desetině domácností nepracuje nikdo
Průzkum z února 2010 ukázal, že 15 procent Španělů nad 65 let finančně podporuje minimálně jednoho mladšího příbuzného. Výsledky z roku 2012 odhalily, že číslo stouplo na 40 procent.
New York Times připomíná, že obrovská míra nezaměstnanosti se projevuje i tím, že desetina španělských domácností nemá ve svém středu byť jediného pracujícího člena.
"Proč není v ulicích víc lidí protestujících a žebrajících o jídlo?," ptá se ředitel jednoho z pečovatelských domů v Zaragoze. "Odpověď zní starší lidé," dodává ve světle toho, že přibývá i případů, kdy děti přemisťují své staré rodiče z pečovatelských domů, aby se snáze dostali k jejich penzím a nepokrytě na starých a často nemohoucích lidech parazitují.
Mladí lidé jsou nezaměstnaností postiženi nejhůře, v kategorii do 25 let nemá práci polovina lidí.