V první verzi článku jsme omylem uvedli celkovou sumu po navýšení, nikoli tu, o kolik se má rozpočet navýšit.

Komise tvrdí, že zvýšení rozpočtu je nezbytné ke splnění předchozích platebních závazků EU. Nicméně v posledních dvou letech probíhaly intenzivní hovory s jednotlivými vlády EU, aby srazily své veřejné výdaje. Mimo jiné proto, aby eurozóna dostala pod kontrolu zuřící dluhovou krizi.

Podle některých zdrojů z EK však panují jisté obavy ohledně toho, jak bude tento požadavek vnímán významnými členy 27členné EU. Další zdroj uvedl, že zvýšení pro příští rok je nevyhnutelné. A to i přesto, že se návrh na rozpočet snaží omezit navýšení nových výdajů EU pro příští rok na dvě procenta, tedy těsně nad očekávanou míru inflace.

Co na to jednotlivé státy?

Věc má však háček, protože případné navýšení se musí dohodnout s jednotlivými členskými vládami. Zatímco Evropský parlament obvykle podporuje EK s výdajovými plány, dá se očekávat, že se vytvoří silná opozice ze strany vlád významných členských zemí. Ty jsou totiž největšími přispěvateli do rozpočtu EU.

To je příklad i minulého roku, kdy probíhala jednání o rozpočet EU na letošek. EK i Evropský parlament prosazovaly pětiprocentní zvýšení výdajů, nakonec se však musely spokojit s dvouprocentním.

Jednání o rozpočtu se patrně povlečou až do letošního prosince. Probíhat budou souběžně s dalším dohadováním ohledně dlouhodobého rozpočtu na období 2014 až 2020, kde je ve hře téměř jeden bilión eur (asi 25 biliónů korun).

Bohatí nechtějí dávat, chudým se to nezdá

Úterní rozhovory ministrů zahraničí EU v Lucemburku odhalily hluboké rozpory mezi největšími přispěvateli do rozpočtu EU a jeho hlavními příjemci. Německo, Británie, Švédsko či Nizozemsko patří k zemím, které chtějí snížit částku pro regionální rozvoj nejméně o 100 miliard eur.

To však naráží na odpor chudších členských států střední a východní Evropy, které z těchto peněz mají značný prospěch, pokud jde o financování jednotlivých infrastrukturních projektů.