Münchau vyjádřil silné pochybnosti nad tím, zda evropští lídři vůbec pochopili ekonomickou a finanční dynamiku této krize. Podle něj je zřejmě příčinou nezdaru všech dosavadních pokusů o řešení krize právě to, že ji mylně redukují na selhání fiskální disciplíny. Správného výsledku se proto nedoberou ani na nadcházejícím summitu Evropské unie, myslí si Münchau.

Jeden hot a druhý čehý

Merkelová podle Münchaua nenavrhuje žádnou fiskální unii, jak se často píše, ale jen vytvoření klubu úspor, „pakt stability na steroidech“. Jejím cílem je zajistit navždy úsporné rozpočty s pravidly pro deficity v každé národní ústavě, s automatickými sankcemi a centrálním dohledem. Společné „eurobondy“ Merkelová odmítá, protože by snížily tlak na fiskální disciplínu.

Sarkozy naopak žádný centrální dohled nechce a trvá na mezivládním přístupu, který v minulosti totálně zkrachoval. Odmítá posedlost Merkelové úsporami, ale nezajímá se ani o skutečnou fiskální unii. Preferuje společné dluhopisy a byl by rád, kdyby se Evropská centrální banka stala pro státy věřitelem poslední instance.

K fiskální unii komplexně

Podle Münchaua by měla EU směřovat k fiskální unii, ale komplexně a důkladně, nikoli ze dne na den. „Evropská rada (summit EU) by měla jednat právě o tom, ne o nějakém dalším hloupém paktu stability,“ píše Münchau. Pro začátek by stačilo, kdyby summit na konci týdne přijal závazek zahájit proces, který bude mít řadu kroků a trvat může mnoho let.

Münchau nepředpokládá, že ze summitu vzejde významný politický signál, který svět a ECB očekává. Výsledkem bude opět „upachtěná směs mnohaletých rozpočtových úspor a maximálně dočasný nástroj pro umořování dluhů“, uzavřel Münchau.