Státy eurozóny, které překročí hranici ročního rozpočtového deficitu ve výši tří procent HDP, měly zaplatit pokutu odpovídající zhruba 0,2 procenta hrubého domácího produktu. Stejná sankce by hrozila i zemím, jejichž celkové zadlužení přesahuje 60 procent HDP a jejich vlády jej vůbec nesnižují a nebo jen velmi pomalu.

Sankce měly podle původního návrhu Evropské komise platit automaticky. Komise by tedy posoudila, zda stát pravidla splnil či nikoliv a sama pokutu uvalila. Členské země EU by podobnému postupu mohly zabránit jen v případě, že by krok komise odmítly kvalifikovanou většinou.

EU ovšem nakonec vyhověla francouzskému návrhu a od plně automatických sankcí ustoupila. O uvalení pokut by tak měli rozhodovat ministři financí, na přijetí stanoviska by měli celkem šest měsíců. Pokud by tak neučinili a některý z rozpočtových hříšníků své hospodaření nadále nevylepšoval, mohla by sankce uvalit sama Evropská komise. Její rozhodnutí by EU mohla opět zvrátit kvalifikovanou většinou.

Změna Lisabonské smlouvy

Expertní skupina, v jejímž čele stál prezident EU Herman Van Rompuy, překvapivě vyslyšela i dnešní volání německé kancléřky Angely Merkelové a francouzského prezidenta Nicolase Sarkozyho po změně Lisabonské smlouvy v roce 2013. Šéfové státních pokladen rozhodli, že sice nemají právo se zabývat změnou unijních smluv, ale doporučili premiérům a prezidentům EU, aby se celou věcí zabývali na summitu, který se uskuteční na konci října.

Případná změna unijní smlouvy, kterou krátce po Merkelové oznámil i Sarkozy, by měla mimo jiné zajistit, aby mohl takzvaný záchranný fond eurozóny fungovat i po roce 2013. Země platící eurem jeho vznik odsouhlasily v reakci na řeckou dluhovou krizi a slíbily do něj přispět celkem 440 miliardami eur, tedy téměř 11 bilióny korun. Platnost fondu je ovšem omezená.