„V praxi totiž neplatí, že ohroženy jsou pouze země, kde veřejný dluh přesáhl 100 % hrubého domácího produktu (HDP),“ řekl Právu analytik Raiffeisenbank Aleš Michl. Ve svých závěrech vycházel mimo jiné ze studie Kennetha Roggoffa a Carmen Reinhartové zveřejněné loni na univerzitě v Princetownu, jež analyzovala 36 případů státních bankrotů v letech 1970 až 2008.

Podle analýzy třetina zemí, které zbankrotovaly, měla podíl veřejného dluhu k HDP pouze ve výši 41 až 60 %. Necelá pětina zemí nebyla schopna dodržet své závazky s podílem dluhů dokonce menším než 41 %. Úroveň 60 % HDP je přitom považována obecně za bezpečnou hranici zadlužení, je to zároveň i jedno z tzv. maastrichtských kritérií pro přijetí eura.

Podle analytiků je třeba vedle výše dluhu posuzovat ekonomiku a perspektivy té které země také podle stavu bankovního sektoru. Zda například banky nemají skryté schodky a nezajištěné ztráty. Měřítkem je i výkonnost ekonomiky, její struktura, míra konkurenceschopnosti a třeba i podíl mandatorních výdajů ze zákona, které je třeba v každém případě vyplatit, na celkovém rozpočtu země.

Pro trhy je při hodnocení jednotlivých zemí klíčové také to, zda jejich vlády jsou schopny zadlužování efektivně a v krátkém čase ovlivňovat a řídit. Trhy reagují spíše na tempo zadlužování, nikoli na konkrétní cifry, shodují se analytici.

Dluhům se dnes nikdo nevyhne

Země, která by měla třeba i 70% podíl vládního dluhu na HDP, ale vyrovnaný rozpočet, je podle investorů a ratingových agentur bez problémů a lze jí udělit nejvyšší známku investičního bezpečí. Země s 30% veřejným dluhem, který ale každý rok roste o 5–10 procentních bodů, naproti tomu signalizuje, že může být v ohrožení.

Schodkům ročních rozpočtů a postupnému zvyšování celkového vládního dluhu se v současné době odeznívání hospodářské krize nevyhne téměř žádná evropská země.
Podle ekonoma Jana Švejnara by podíl veřejného dluhu na HDP neměl v případě Česka ale v žádném případě překročit 50 %.

Podle studie Jak inteligentně reformovat veřejné finance, vydané Institutem pro demokracii a ekonomickou analýzu, však tohoto podílu není možné dosáhnout bez aktivního přispění všech zainteresovaných. Pokud by se například nedařilo v České republice snižovat chronické rozpočtové deficity, může stoupnout vládní dluh do roku 2020 až na 70 % HDP.

Vláda musí dát signál

Řešení problémů s rostoucím vládním dluhem ztěžuje v ČR skutečnost, že strany napravo od politického středu prosazují jako hlavní směr snižování výdajů, zejména na sociální účely, zatímco strany z levé části politického spektra za hlavní zdroj pro zastavení dalšího zadlužování považují zvyšování daní. Jiné řešení obě skupiny označují jako zaručenou cestu do dluhové pasti.

„Vláda musí vyslat směrem k investorům a finančním trhům jasný vzkaz, že má program, jak udržet schodek vládního dluhu na přijatelné úrovni, tak aby odpovídal možnostem ekonomiky,“ řekl Michl na ekonomickém fóru Zlatá koruna.

Podle ekonoma ODS Martina Kocourka musí odpovědná vláda dbát i na to, aby racionalizační opatření a snaha o vyrovnané rozpočty nevedly k propadu životní úrovně. Úsporná opatření musí vždy sledovat i sociální dopady. „Začátek změny může být v jasné definici postupu vlády. Ta musí ukázat, že je také schopna svůj program prosadit,“ tvrdí hlavní ekonom Komerční banky Kamil Janáček.

Praxe evropských zemí ukazuje, že efektivní cesta ke snížení zadlužení je někde uprostřed. V Německu, ale i ve Velké Británii se chystají seškrtat výdaje a současně nevylučují i racionální růst daní. Evropská unie uvažuje o zavedení nové daně z finančních transakcí.