V minulých dnech totiž australský těžařský koncern BHP Billiton a brazilská Vale, dva ze tří dominantních těžařů rudy, přešly s japonskými ocelárnami na čtvrtletní cenové kontrakty na základě promptních tržních cen, místo několik desetiletí dlouhé praxe ročních smluv.

Oceláři se letos musí vyrovnávat i s růstem cen koksovatelného uhlí, jejich druhé hlavní suroviny, o více než 55 procent. „Je naléhavě nutné, aby úřady pro hospodářskou soutěž celého světa prověřily trh železné rudy a tržní chování tří společností, které na něm dominují,“ zdůraznil generální ředitel WSA Ian Christmas.

Proti přechodu na čtvrtletní kontrakty už tento týden vystoupily evropská ocelářská lobby Eurofer a evropské sdružení výrobců automobilů ACEA. Vyzvaly Evropskou komisi, aby zabránila nepřiměřeně vysokým cenám suroviny pro výrobu oceli.
Podle generálního ředitele Třineckých železáren Jiřího Ciencialy by zvýšení cen oceli znamenalo pro průmysl velký problém.

„Jestliže ceny rudy půjdou tak nahoru, všichni výrobci oceli na to musejí reagovat. Kromě ekonomik jako jsou Čína a Indie a některé státy v Jižní Americe nemá nikdo adekvátní poptávku k cenám rudy,“ upozorňuje Cienciala.

Podobný názor má Petr Ambrož z asociace Hutnictví železa. „Ocelárny při nynější ochablé poptávce po ocelářských výrobcích obtížně zvyšují ceny své produkce. Utlumit tak velký skok v cenách vstupů není v silách ocelářství,“ konstatoval Ambrož.

Číňané krátkodobé smlouvy nechtějí

Společnosti BHP, Vale a další australská skupina Rio Tinto kontrolují 68,5 % trhu železné rudy přepravované po mořích. Nyní tlačí odběratele ke zrušení ročních smluv a jejich nahrazení krátkodobějšími, protože dlouhé oddalování reakce cen jejich dodávek na růst cen rudy jim snižuje zisky.

V těchto dnech se odehrávají klíčová jednání, v nichž se rozhoduje, zda na krátkodobé smlouvy přejde i Rio Tinto a zejména jeho čínští odběratelé. Čínská vláda se ovšem již vyslovila proti přechodu na krátkodobé smlouvy.

Podle odborníka z KPMG Jana Linharta je změna modelu stanovení cen jedním z důsledků pozvolného přesunu těžiště ocelářského průmyslu do Číny. „Postižen bude zejména automobilový průmysl, ale také stavebnictví a další obory. Míra růstu cen koncových produktů však bude úměrná podílu, jaký má ocel na celkových materiálových nákladech,“ uvedl Linhart.