Jaké tresty hrozí podvodníkovi, když na něho dojde a naskládá-li se mu toho více? Může se vymlouvat, že mu jen nevyšly jeho podnikatelské záměry? Odpovědi až z Ústavního soudu přináší tento článek, který v pondělí zveřejnilo Právo.

Dva roky za napálené turisty

Před nějakou dobou zpracoval jeden „poctivec“ podnikatelský záměr cestovní kanceláře. Řekl si, že do Itálie by mohlo vyjet tak 6000 klientů, a vynásobil je částkou 8000 Kč jako průměrnou cenou zájezdu na jednu osobu. Přitom měl v obchodní společnosti základní jmění 100 tisíc korun.

Cestovní kancelář s takovým „plánem“ a výbavou byla samozřejmě od počátku zcela neschopná realizovat inzerované zájezdy, zvláště když ubytování a další služby byly italskými obchodními partnery garantovány pouze za podmínky, že dostanou požadované zálohy. To všechno podnikavá osoba věděla, a přesto nechala vybírat peníze od klientů. Trest – dva roky podmíněně a několikaletý zákaz podnikání v oboru.

O jiném pachateli hovoří soudní spis takto: „Trestný čin podvodu spáchal tak, že uvedl v omyl celkem 87 klientů cestovní kanceláře, kterou provozoval jako fyzická osoba, tím, že i přes stav úpadku nabízel zájezdy a přijímal za ně platby, ačkoliv si byl vědom, že zájezdy nebude moci uskutečnit, a způsobil svým klientům škodu ve výši jednoho miliónu korun.“

Dva měsíce za falšovaný příjem

Cestovní ruch zdaleka není jedinou oblastí, ve které podvody bují. Stačí namátkou vybrat z aktuálních soudních kauz. Obviněný K. S. byl uznán vinným, že požádal v bance o poskytnutí úvěru ve výši 15 000 Kč, přičemž v žádosti o úvěr uvedl nepravdivé údaje o svém zaměstnání a výši příjmů. Tvrdil, že pracuje u společnosti P. a má měsíční příjem 15 000 Kč. Na základě těchto údajů s ním byla smlouva uzavřena, avšak obviněný úvěr následně nesplácel. Samozřejmě – vždyť nepracoval nikde a patnáctitisícový plat tedy přirozeně neměl. Vyvázl se dvěma měsíci.

Cihly to završily a tak šel na rok

Další podvodník jako jednatel společnosti F. odebral od poškozené společnosti O. stavební materiál v hodnotě přes 40 tisíc korun s ujištěním, že úhradu provede bankovním převodem, ale už v době odebírání materiálu věděl, že na účtu nemá dostatek peněz na úhradu odebraného zboží a že v dohledné době ani žádné peníze neobdrží. Protože toho měl na svědomí více, dostal dvanáct měsíců.

Jak podvod definuje zákon

Úmyslně jsem zmínil kauzy, které jsou vlastně docela banální. Podvod totiž ve své podstatě právě takový většinou je – žádné sofistikované vymyšlenosti, jaké milují tvůrci Podrazu či Dannyho parťáků. Jenže pozor!

Ne každé jednání, které se zdá být podvodem, je tak označeno v trestním zákonu! Může jít o zpronevěru, neoprávněné užívání cizí věci, neoprávněný zásah do práva k domu, bytu nebo k nebytovému prostoru, neoprávněné držení platební karty, provozování nepoctivých her a sázek, pojistný podvod, úvěrový podvod – anebo o ten „klasický“ podvod, který je ovšem nejběžnějším z obdobných deliktů.

Podvodu se dopustí ten, kdo ke škodě cizího majetku sebe nebo jiného obohatí tím, že uvede někoho v omyl, využije něčího omylu nebo zamlčí podstatné skutečnosti a způsobí tak na cizím majetku škodu nikoli nepatrnou. Za to může být potrestán odnětím svobody až na dvě léta nebo zákazem činnosti nebo peněžitým trestem nebo propadnutím věci nebo jiné majetkové hodnoty.
Jestliže má podvod za následek vážnější škodu, tresty se zvyšují a vrcholí u rozmezí pěti až dvanácti let.

Obhajoba: Prostě mi nevyšlo mé podnikání

Před několika dny odmítl Ústavní soud stížnost osoby, která tvrdila, že bylo porušeno její právo na spravedlivý proces. Soudy uznaly pachatele vinným, že si od různých subjektů půjčoval finanční prostředky a objednával si od nich stavební práce, ač si byl vědom, že s ohledem na nepříznivou finanční situaci nebude schopen dostát svým smluvním závazkům. Prý věřil, že podnikatelské záměry, zejména stavba větrných elektráren, se budou realizovat, a tím pokryje vzniklá pasiva.

Verdikt ÚS: Jsou to iracionální výmluvy

Ústavní soud ovšem shledal, že věc stěžovatele byla posouzena nejen v řádném dvojinstančním, ale i mimořádném procesu, soudy zjistily v potřebném rozsahu skutkový stav věci a vyvodily z něho i správné právní závěry. Poukázaly na skutečnost, že uvedené tvrzení stěžovatele bylo iracionální. Absentovalo jak finanční krytí, tak také zabezpečení po stránce technické a právní. Jednalo se pouze o vize stěžovatele o jeho budoucím možném podnikání, opřené vesměs o ústní přísliby.

Podrobnější informace k těmto a obdobným kauzám, které bývají východisky pro soudní řešení dalších obdobných případů, najdete v měsíčníku Česká judikatura nebo v časopisu Soudce.