Přitom základním cílem reformy je alespoň podle vládních prohlášení zastavení zadlužování země a snižování schodků státního rozpočtu, shodují se ekonomičtí analytici. Toho ale nelze dosáhnout bez rozsáhlých výdajových škrtů. Vláda s nimi také počítá.

Jednotliví ministři musí podle ministra financí Miroslava Kalouska (KDU-ČSL) zapomenout, že jejich kapitoly budou každý rok mít podstatně více peněz, vyjma vědy či resortu práce a sociálních věcí. Debata o reformě veřejných financí se ale přesto postupně mění v ostrou hádku o výši daní. To jde proti smyslu reformy. Politicky je to ale výhodné, říkají experti. Vláda ani koaliční politici si proti sobě nepopudí značnou část veřejnosti.

Paradoxně ale na fetišizaci daní a sporech o ně může reforma padnout. Výše daní je totiž prakticky jediná oblast, na které se strany ve Sněmovně nemohou dohodnout.

"Jestliže se jednou připustí výrazné snížení příjmů veřejného sektoru, tak v budoucnu již nikdy stát nebude schopen obnovit funkční služby, které by měl ve standardním právním státě poskytovat. Snížením daní se roztočí spirála, kde ve druhém kroku budou muset následovat škrty, nebude možno pokračovat ve financování veřejného sektoru tak, jak si lidé zvykli," říká exministr financí Bohuslav Sobotka. "Proto takové snižování nemůžeme připustit," dodává.

Růst má své hranice

Alternativní návrhy rebelanta Vlastimila Tlustého tvrdě kritizují koaliční projekt daňové reformy, který podle exministra financí opouští volební projekt ODS -tedy myšlenku rovné daně. I Tlustý požaduje, aby daňové změny byly výhodné pro každého, i on ale mlčí o škrtech a omezování výdajů.

Při agitaci za svoje pojetí daní v Česku ale Tlustý trochu chytračí, a to při líčení, jak při využití jeho koncepce a daňových sazeb dojde k prudkému ekonomickému růstu. Podle analytiků jsou tak trochu na vodě jeho odhady ekonomického růstu, který bude podnícen nízkými, nejlépe dvanáctiprocentními sazbami podnikových a příjmových daní. "Samotné sazby daní ještě nikdy samy o sobě nezajistily prudký hospodářský růst," zdůrazňuje ekonom Jan Švejnar.

Nikdo přitom nepochybuje, že nízké daně skutečně růst stimulují. Růst ekonomiky má ale svoje hranice dané kapacitou firem, kvalifikací a počty pracovních sil, odbytem atd. S těmito faktory při slibech, nakolik nízké daně zázračně a skokem posílí výkon ekonomiky o desítky a stovky miliard, nepočítá.

"Byznys v Česku by uvítal stabilní a jednoduché prostředí, nikoliv prezentaci tří rozdílných pohledů na možné daňové sazby," shrnul názory ekonomů analytik Raiffeisenbank Aleš Michl.