Hlavní obsah

Žádné překvapení

Novinky, Pavel Verner

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Kdybych měl komentovat výsledek koaliční montáže vládního programu, připodobnil bych ho k fotbalovému utkání našich s Řeckem ve středu. Nula k nule, celkově nemastné neslané.

Foto: Michal Čípel

Poštovní razítko připomínající události války prusko-rakouské z roku 1866 používané v Trutnově v roce 2016.

Článek

Prohlášení je plné vágních formulací, mnohdy ke konkrétním činům nezavazujících. Některé jsou dokonce legrační, to když z lidoveckého záměru, že vláda bude usilovat o dokončení smlouvy s Vatikánem, zůstala věta, že vláda si je vědoma potřeby existence smlouvy mezi Českou republikou a Svatým stolcem. Tak to jsme opravdu všichni netušili. I jiné plány musely vzít za své, například jsem v konečném textu marně hledal původně zapsanou zmínku o zákonu o nuceném omezení práv k pozemkům a stavbám. Každý z vyjednavačů musel někam ustoupit. Takových vzájemných ústupků je několik. Jeden mě zaujal.

Totiž: Dva nápadné prapory (mezi spoustou jiných) třímali nad hlavami sociální demokraté, když se jako strana vydali na dlouhý vládní pochod. Na jednom byly namalovány registrační pokladny, na druhém majetková přiznání.

Od včerejška je to jisté. Zatímco prapor první bude snad nadále vlát ve větru, z druhého si zatím mohou nastřihnout třeba na trenýrky. Sociální demokracie včera v programovém prohlášení vlády uhájila pouze fragment svého slibu - způsob nabytí majetku budou přiznávat pouze veřejní činitelé, i někteří komunální, soukromníci (zatím) nikoli. Tak je to psáno.

Lze pochopit, že všechno naplánované nemohla nejsilnější vládní strana prosadit. Před koaliční tabulí se prostě vyučují jiné počty. S programovými prioritami se obchodovalo a registrační pokladny s fiskální pamětí byly přijatelnějším zbožím než povinnost majetkových přiznání pro všechny. Spíše je na místě otázka, proč se něco tak lidsky samozřejmého, jako je povinnost kdykoli prokázat poctivost či nepoctivost při nabývání majetku, musí mezi českými politickými stranami tak bolestně prosazovat.

Odmyslíme-li si všechna technická pro a proti takového zákona, a budeme-li věřit, že nemá být nástrojem šikanování, co může vadit poctivým bohatým na povinnosti dokázat, že k penězům přišli zákonnou cestou? A bojují snad lidovci a unionisté za ty nepoctivé?

Zajímá mě dále - to se tedy definitivně vypařily oprávněné námitky zevnitř sociální demokracie, že takto okleštěný "majetkový zákon" umožní různým podvodníkům, kteří nejsou veřejnými činiteli, zlegalizovat své dřívější nezákonné transakce?

PRÁVO 20. srpna 2004

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám