Článek
Cesta k současné podobě místa nebyla podle radní Evy Smutné (bez pol. př.) úplně jednoduchá. „Před nedávnem to bylo velmi zanedbané území, obývali je bezdomovci. Možná proto, že sem nikdo nechodil, stromy zůstaly,“ uvedla.
Odborníci poradili, jak je upravit, na zemi teď leží mulčovací kůra, přibyly dvě dřevěné lavičky. „Do budoucna se můžeme bavit o soutěži, která by Lidice mohla připomenout výtvarným dílem,“ řekla Smutná. Podle ředitele lidického památníku Eduarda Stehlíka ořešáky připomínají památku starého selského rodu, který v Lidicích hospodařil přes 250 let.
Lidičtí si připomněli odtržení dětí od jejich matek
Statkáře a bývalého starostu Václava Rákose a jeho dva syny zastřelili Němci 10. června 1946, jeho manželka zahynula o rok později v Osvětimi.
„Minulý měsíc se nám po obrovských problémech podařilo zbourat domy, které stály na místě Rákosova statku od 50. let, a místo pietně upravit,“ uvedl Stehlík. Připomněl, že o přeměně prostoru v Praze 6 se začalo mluvit před dvěma třemi lety.
Přírodní památka Lidické ořešáky v Praze 6
Na začátku stála iniciativa lokálního Spolku pro Hanspaulku vyvést Dejvický potok, který tudy protéká, z trubek. „Když jsme sem chodili s odborníky, potkali jsme pana Procházku, který nám vyprávěl příběh, jak se dva kluci šli podívat do Lidic, protože nevěřili, že nějaká vesnice mohla zaniknout. Když se vraceli zpátky, procházeli okolo ořešáků na pozemku Rákosova statku, posbírali ořechy a donesli je domů. Pan Procházka je nechal vyklíčit a 60 jich zasázel kolem tzv. Hamerníkova pole,“ řekl předseda spolku Michael Pokorný.
Vypálení Lidic světu poprvé jasně ukázalo, co je nacismus zač, připomíná šéf VHÚ Knížek
V roce 1948 se stromy rozvezly do celého Československa. Deset jich zůstalo v Praze 6, nyní jich na pozemku roste sedm. Jiří Procházka se bohužel slavnostního aktu nedožil.