Článek
„Na horách jsem dvacet let a něco takového nepamatuji. Pamatuji zimy chudé na sníh, ale ne tímto způsobem. I když zkraje zimy napadlo třeba půldruhého metru sněhu a potom už moc nechumelilo, tak se sněhová pokrývka udržela a odtávala postupně,“ řekl mluvčí Krkonošského národního parku (KRNAP) Radek Drahný.
„Nyní nastala nevídaná situace, kdy jsme na začátku února a hřebeny pokrývá okolo osmdesáti centimetrů sněhu, z toho možná třicet nového, který brzo roztaje. Je to, jako když mírně pocukruje,“ dodal mluvčí.
Nedostatek sněhu je viditelný hlavně v místech, kde obvykle leží navátá až dvacetimetrová sněhová vrstva. Návěj v koruně Modrého dolu na spojnici mezi Výrovkou a Luční boudou letos měří pouhé čtyři metry. Půlkilometrovou sněhovou dunu zkraje jara obvykle proráží sněhová fréza. Leckdy za sebou nechává pětimetrové bílé mantinely, které tají do poloviny léta.
Hydrolog: Podzemní vody? Není z čeho brát
„Stále používáme letní cestu okolo Výrovky, což se snad ještě nikdy nestalo. Pochopitelně nikoliv auty. Není výjimkou, že tam leží kolem dvaceti metrů sněhu,“ řekl provozovatel Luční boudy Stanislav Beneš.
Zásoby vody ve sněhu letos v českých horách podle hydrologů začátkem tohoto února představují okolo 268 milionů kubíků oproti loňským 3,5 miliardy.
Obavy o tundru
Ochranáři z Krkonoš sledují s obavami zejména budoucnost arkto-alpínské tundry. Voda zadržená sněhem určitě nezvedne abnormálně nízkou hladinu vody v rašeliništích, odkud tundra čerpá životodárnou tekutinu.
Sucho může přispět k postupné změně druhové skladby unikátního biotopu, jenž jako pozůstatek doby ledové přetrval v původní podobě desítky tisíc let. Krkonoše během ústupu kontinentálního ledovce prosluly protnutím arktické tundry příznačné pro nezaledněné oblasti Arktidy a Antarktidy a alpínské oblasti, kde vládne věčný sníh a mráz.
Česku na jaře hrozí vysychání řek
Tundru domovem v nadmořských výškách od 1300 metrů výš začíná zvolna pohlcovat díky současnému klimatu odolnější les. „Hrozí postupná zkáza toho nejcennějšího, s čím se lze v Krkonoších setkat,“ předjímá vedoucí oddělení ochrany přírody Správy KRNAP Jan Materna.
Málo sněhu kupodivu v Krkonoších neovlivnilo návyky spárkaté, především jelení a srnčí zvěře. Zvířata, ačkoliv by ve volné přírodě kopýtky ve sněhu patrně vyhrabala dostatek potravy, dala přednost člověkem prostřeným stolům v zimním zajetí přezimovacích obůrek, kam se jako každý rok stáhla.