Hlavní obsah
Martin Herzán Foto: archiv Martina Herzána

Svědectví z uprchlického tábora: Migranti jsou jako časovaná bomba, Unie ztratila soudnost

Zdá se, že Evropská unie jako by ztratila soudnost a při přijímání uprchlíků rezignovala na všechna rozumná pravidla, říká bývalý člen výboru Rady vlády pro lidská práva Martin Herzán. Pro čtvrteční Právo popsal své zkušenosti z tábora Dobova na slovinsko-chorvatských hranicích. Podle něj se do EU dostaly i desítky radikálních islamistů, aniž by proti nim bezpečnostní složky zasáhly.

Martin Herzán Foto: archiv Martina Herzána
Svědectví z uprchlického tábora: Migranti jsou jako časovaná bomba, Unie ztratila soudnost

Od prosince 2015 do konce letošního ledna jsem strávil šest týdnů mezi uprchlíky v přestupním uprchlickém táboře Dobova na slovinsko-chorvatských hranicích, kudy táhne do Evropy balkánská migrační vlna.

Denně táborem prošly asi tři tisíce uprchlíků – byly tu i celé rodiny, ale většinou osamocení mladí muži.

KOMENTÁŘ DNE:

Lyžařské Nagano -  Nedá se nic dělat, dnešní komentář musí být sportovní, protože jedna mladá dáma přepsala lyžařské dějiny země. Čtěte zde >>

Uprchlíci mohli nalhat cokoliv – jakákoliv jména a data narození i národnost

Přicházeli nejen ze států postižených válkou – Sýrie, Afghánistánu či Iráku –, ale situaci tu zkoušelo využít také mnoho skutečně jen ekonomických migrantů z území, kde žádná válka není. Většina z nich neměla žádné osobní doklady – úmyslně je zničili, aby nešlo zjistit jejich pravou totožnost nebo zemi původu.

Denně se zabavilo množství zbraní

Registračním centrům, která jim vystavovala v Evropě nové provizorní doklady, tak uprchlíci mohli nalhat cokoliv – jakákoliv jména a data narození i národnost. Úkolem registrací bylo tyto vyřčené údaje jen zapsat, ne je ověřovat.

V Řecku vlastně migranti ani lhát nemuseli, tam jim totiž vystavili a vystavují dál doklady, do nichž všem vepíšou, že se narodili 1. ledna. Ať už s tím uprchlíci souhlasí, nebo ne.
Nejdůležitější částí práce s uprchlíky v táboře byly osobní prohlídky uprchlíků a jejich zavazadel.

Za daných podmínek tak lze nejsnáze zjistit, zda nejde o rizikového člověka nebo přímo bývalého bojovníka Islámského státu, al-Kajdá či Tálibánu. Ostatně, denně se tak zabavilo několik kilogramů zbraní – převážně bodných a sečných, ale i paralyzérů, nunčaků a dalších nebezpečných předmětů.

Za těch šest týdnů jsem zažil, jak mezi migranty odhalili desítky radikálních islámských bojovníků. V mobilech měli někteří z nich fotky a videa zachycující, jak brutálně mučí nebo zabíjejí své oběti. Několik dalších mělo u sebe dětskou pornografii či fota a videa mučení nahých žen.

Byli předáni slovinské kriminální policii. Ta je ovšem většinou pouze vyslechla, provedla zápis a k velkému všeobecnému překvapení je pustila dál do Evropy. Přitom podle pravidel EU takové osoby nesmějí vkročit do schengenu, kam ostatně nesmí nikdo už jen v případě, že předloží neplatné doklady.

Jde o lidská práva, nebo o dotace?

Všechna pravidla prostě padla, pouští se v podstatě každý, putují dál do Evropy jako chodící časovaná bomba.

Na hranicích jsem se setkal i se skutečnými uprchlíky před válkou. Ať už to byli umírnění muslimové, ateisté, nebo křesťané

Jako dlouholetý ochránce lidských práv se stydím za to, že se na tomto dění za kulisou falešné humanity – mnohdy totiž kvůli dotacím – podílí řada neziskových organizací, včetně těch pro lidská práva. Nic to nemění na faktu, že tam, na hranicích, jsem se setkal i se skutečnými uprchlíky před válkou. Ať už to byli umírnění muslimové, ateisté, nebo křesťané.

Oběti tragických událostí si zaslouží najít bezpečí v Evropě. Jenže na rozdíl od problémových a věčně nespokojených ekonomických migrantů nebo těch, kteří cestu do Evropy berou rovnou jako poslání v šíření islamismu, si ta menšina příchozích válečných uprchlíků pohostinné Evropy hodlá většinou vážit.

Evropská unie jako by ztratila soudnost, když hazardérsky živí sílící rizika teroru na svém území

Chce tu skutečně pracovat a sdílet, nebo alespoň respektovat, evropské hodnoty. Tragédie těchto lidí nám nesmí být lhostejná. Avšak slít kvůli chiméře umělého, „řízeného“ multikulturalismu tyto osudy bez rozlišení s vlnou ekonomické migrace i se spoustou příchozích s potenciálně nebezpečným posláním mi připadne jako vrchol nezodpovědnosti i pokrytectví.

Evropská unie jako by ztratila soudnost, když hazardérsky živí sílící rizika teroru na svém území. Silvestrovské násilí v Kolíně nad Rýnem a dalších městech, které změnilo atmosféru v Německu, je ale jen špičkou ledovce celého problému.

Když se pak proti rizikové vlně nelegální migrace zvedá protest zdůrazňující právo Evropanů na zachování lidských práv a svobod, důstojnosti žen a evropské kultury, jsou účastníci nálepkováni coby xenofobové.

Martin Herzán

Narodil se v roce 1978.

Vystudoval filosofii a v letech 1996 až 1997 působil v Amnesty International.

Od roku 2005 do roku 2007 byl členem výboru Rady vlády ČR pro lidská práva.

Od roku 2003 je předsedou neziskové organizace  Evropské unie pro lidská práva.

V roce 2008 obdržel vyznamenání Českého červeného kříže, v roce 2014 byl oceněn za záchranu lidského života.

Je autorem 13 knih literatury faktu a čtyř básnických sbírek, věnuje se rovněž sochařství, malbě a uměleckému kovářství.

Často paradoxně od ochránců lidských práv. Chrání asi tedy úplně jiná práva než ta naše.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Výběr článků