Článek
Skřek je doktorandem na Fakultě stavební Vysokého učení technického v Brně a pomáhání má v krvi. Když loni v létě zasáhlo tornádo obce na jižní Moravě, s chladnou hlavou rozhodl, že nemá cenu se na místo katastrofy hnát hned, ale počkal měsíc, a pak dal dohromady plný autobus studentů-stavařů, kteří pak na místě pomáhali předem vytipovaným rodinám.
„Když před pár dny vypukla válka, řekl jsem si, že vyvěšení vlajky je sice pěkné gesto, ale nic neřeší. Protože se znám se starostkou jihomoravských dobrovolných hasičů Zdeňkou Jandovou, dozvěděl jsem se, že bude vznikat Asistenční centrum, kde se bude řešit i humanitární pomoc. Za jeden den jsem sehnal studenty i zaměstnance z fakulty, kterými jsem obsadil služby v centru na celý týden,“ popsal Právu Skřek.
Brněnské centrum pro uprchlíky praská ve švech
Kromě policistů či hasičů je totiž v centru potřeba i dobrovolníků, kteří se starají například o příjem jídla, pití, hygienických potřeb nebo dětských plen, které je potřeba rozmístit v centru tak, aby se vyčerpaní uprchlíci mohli občerstvit či přebalit děti.
Dvanáctihodinové směny
„Stanovil jsem dvanáctihodinové služby, aby to bylo logisticky zvládnutelné. Pak jsem oslovil i ukrajinské studentky z fakulty, jestli by nepomohly s tlumočením, protože na začátku byly s překlady velké problémy. Ukrajinské studenty jsem neoslovoval, protože vím, že mnozí z nich už odjeli do své vlasti, aby ji bránili se zbraní v ruce,“ vysvětlil Skřek.
Dobrovolníci z Fakulty stavební VUT pomáhají v Asistenčním centru ve dvanáctihodinových směnách.
Jako dobrovolníci se mu přihlásili také studenti z Ruska. Jejich nabídka ale zatím zůstala nevyslyšena. „Stavíme se k tomu zatím opatrně. Nevím, jestli by bylo vhodné, aby lidi, kteří utíkají před ruským útokem, tady instruovali jiní Rusi,“ krčil rameny Skřek.
Do zlínského centra pro uprchlíky dorazily první desítky Ukrajinců, čekala je mnohahodinová fronta
Sám byl přitom překvapen, jaký ohlas na fakultě jeho nápad s pomocí v centru měl. „Rád pomáhám. Ale mívám taky strach, že když něco vymyslím, jestli se ke mně někdo připojí,“ usmál se skromně. Po krátké schůzce kvůli rozhovoru už zase spěchal ke kolotoči, který sám pomáhal roztočit – vyřizování mailů, koordinace služeb s neziskovkami a vedením centra, nabírání dalších zájemců, kteří se nebojí obětovat svůj čas a přiložit ruku k dílu.