Hlavní obsah
Zdeněk Jičínský na archivním snímku z roku 2013. Foto: Jan Handrejch, Právo

Pokud se vláda rozpadne, bude to Zemanova vina, míní Jičínský

Pokud ČSSD bude trvat na tom, aby se její místopředseda Michal Šmarda stal ministrem kultury a prezident Miloš Zeman ho nejmenuje, čímž se rozpadne vláda, za krizi ponese hlavní vinu hlava státu. Právu to řekl profesor ústavního práva a někdejší dlouholetý poslanec sociální demokracie Zdeněk Jičínský.

Zdeněk Jičínský na archivním snímku z roku 2013. Foto: Jan Handrejch, Právo
Pokud se vláda rozpadne, bude to Zemanova vina, míní Jičínský

Prezident Zeman vzkázal, že k 31. červenci odvolá ministra kultury Staňka (ČSSD), není ale jasné, zda jmenuje jeho nástupcem Šmardu. Má prezident na vybranou, když jiné jméno nebude na stole?

Prezident bohužel jedná mimo rámec Ústavy a jejích pravidel. Miloš Zeman nikdy nejedná bez rozmyslu, ale v tomto případě lze k účelu jeho jednání mít vážné výhrady, protože neodpovídá pravidlům demokratického fungování naší parlamentní republiky.

Myslím, že prezident neprojevuje potřebnou odpovědnost vůči občanům, kteří nechápou důvody této vládní krize. Z ústavního hlediska není sporu, že pokud předseda vlády navrhne podle článku 74 ministrovo odvolání, je prezident povinen tak učinit. Svého času to konstatoval jednoznačně i předseda Ústavního soudu Pavel Rychetský, Zemanův i můj spolupracovník v rámci Občanského fóra po 17. listopadu, člověk, který si po odchodu z praktické politiky získal renomé jako ústavní právník. Myslím, že by prezident neměl jeho stanovisko brát na lehkou váhu.

V době, kdy vláda funguje dobře a lidé jí věří, je škoda, že tento stav kazí ti, kteří by měli mít na zřeteli především upevňování důvěry občanů ve stát a jeho nejvyšší orgány.

Dávalo by smysl, aby ČSSD místo Šmardy navrhla někoho jiného?

Je to stále otevřené. Pokud Miloš Zeman splní slib, že k 31. červenci Staňka odvolá, Ústavu naplní, byť s velkým zpožděním. Možnost jmenovat Šmardu prezident ještě nevyloučil, protože čekal na výsledky předsednictva ČSSD, které se jasně vyslovilo, že na Šmardovi trvá.

Kdyby prezident nechtěl Šmardu jmenovat, neměl by premiér přece jen sáhnout ke kompetenční nebo ústavní žalobě?

Jednání je vždy lepší než podávání žalob. Nelze přehlížet, že většina občanů nemá ráda, když politici na sebe podávají žaloby, a zejména by se jim to nelíbilo v případě Babiš–Zeman, když mezi oběma existuje víc než jen běžný vztah politické spolupráce. Jestli prezident Šmardu potvrdí, zachová zdání ústavnosti i jisté dekorum, byť výhrady, které jsem uvedl, jsou vážné a reálně ze světa nemizí.

Pokud tak neučiní a donutí ČSSD vystoupit z vlády, pak bude tím, kdo za vládní krizi ponese odpovědnost a kdo má odpovědnost i za to, že slábne důvěra občanů k demokratickému fungování našeho státu a jeho nejvyšších představitelů.

V době, kdy vláda funguje dobře a lidé jí věří, je škoda, že tento stav kazí ti, kteří by měli mít na zřeteli především upevňování důvěry občanů ve stát a jeho nejvyšší orgány.

yknivoNumanzeSaNyknalC

Související články

Výběr článků