Hlavní obsah
Ilustrační foto Foto: Milan Malíček, Právo

Oživme trasování a vraťme děti do škol, říká ekonom

Při současném tempu snižování nákazy mi vychází otevření škol na první polovinu prosince. Otázka je, zda to před Vánoci riskovat, říká v rozhovoru pro Právo ekonom a člen iniciativy KoroNERV Daniel Münich, který se dlouhodobě věnuje kvalitě vzdělávání. Od středy se školy otevřou zatím jen pro nejnižší dva ročníky prvního stupně.

Ilustrační foto Foto: Milan Malíček, Právo
Oživme trasování a vraťme děti do škol, říká ekonom

Koncem listopadu to už bude zhruba sedm měsíců, co začaly děti být na distanční výuce. Co to pro ně znamená?

Je to z pohledu základního a středního vzdělávání strašná doba, která se dá historicky srovnat snad jen s válkou. Během krátké několikatýdenní výluky, typicky spojené s počasím, anebo třeba v Americe, která je proslavená dlouhými stávkami učitelů, se dá látka efektivně opakovat, prohlubovat, dělat domácí úkoly. Ale v takto dlouhém období už se začnou projevovat další důsledky.

U dětí se sníží schopnost navazovat z jedné věci na druhou. K tomu potřebují spolužáky, učitele a sociální inter­akci. Polovička z nich po­třebuje i podporu nekognitivních dovedností, jako je soustředění se a cílevědomost. Víme dobře, že děti jsou dnes mnohem roztěkanější než v dávnější minulosti. Takže jestliže si učitelé stěžovali, že je problém udržet pořádek v současné škole, tak jak to vypadá asi teď?

A všichni se shodují, že to výrazně prohloubí nerovnosti v přístupu ke kvalitnímu vzdělávání. Řekl bych, že to může být až polovina žáků, kterým se nedostává dostatečně kvalitní vzdělání, nebo dokonce žádné, jsou tak nějak mimo, nikdo o nich moc neví a málokoho to zajímá.

Na koho tyto prodlevy dolehnou nejhůř?

Zatím pracujeme hlavně s dojmy. Nejlepší empirickou zkušenost mají učitelé, kteří jsou v první linii. Od nich často slyšíme, že paradoxně to znevýhodnění často padá na jiné studenty, než kteří byli znevýhodnění při běžném studiu. Ale já pracuji raději s daty, takže o dopadech se věrohodně dovíme až v řádu let, až budou data a dopady na budoucí produktivitu a schopnost žít kvalitní život v řádu desítek let.

Jak se s otevřeností škol potýkají ve světě?

Různě, protože každá země má specifický vzdělávací systém, jiné společenské podmínky, jinak zvládá nákazu. Situace se navíc mění rychle, takže detaily se mezinárodně moc nestíhají sledovat a vyhodnocovat. Určitě je mnoho závažných důvodů školy otevřít. Na druhou stranu je třeba zajistit, aby otevření škol nepodpořilo šíření epidemie. A právě v přísnosti opatření, trasování a intenzitě testování se země velice liší.

Vy byste byl pro, aby se žáci a studenti vrátili do škol co nejdřív?

Otevřít školy hned zítra nejde. Hrozilo by, že se za tři čtyři týdny nákaza zase rozjede a pak půjde přes rodiče a prarodiče. Je potřeba nejdříve výrazně srazit počty nově nakažených, aby bylo možné efektivně testovat a trasovat, což v tuto chvíli nelze. Bylo by dobré vědět, jaká virová nálož mezi žáky dnes je, protože mnozí jsou bezpříznakoví. A je třeba mít jasno o přísných a zároveň chytrých opatřeních ve školách. Za těchto podmínek bych pak určitě byl pro co nejrychlejší návrat do škol, postupný od nejnižších stupňů.

Původně se počítalo s tím, že se první stupně vrátí do škol hned, jakmile se trochu situace zlepší, a to i za cenu dalších přísnějších opatření. To je správný přístup?

Otevření odspoda plyne z toho, že míra interakcí je na prvním stupni mnohem menší než na druhém stupni nebo na středních školách. Na prvním stupni jsou děti zpravidla v jedné třídě, mají jednoho učitele. A když sledujeme statistiky, u této skupiny nákaza po začátku školního roku rostla diametrálně méně než už starších dětí. Ale pozor, nákaza se mezi žáky nešíří jen ve školách.

Pak tady máme německou studii, která říká, že otevření škol po prázdninách nemělo na šíření nákazy vliv. Nedalo by se to tak zařídit i u nás?

Ten efekt neměli možná i proto, že tam měli systém nastavený přísněji než my, tedy po stránce trasování, testování a opatření ve školách. Je třeba ta opatření kombinovat. Dnes si dokonce i dokážu představit formu preventivního testování antigenními testy ve školách. Asi ne každý den, ale vymyslet se to, myslím, dá. Ale to vše za okolností, že budeme mít celorepublikově nějaké dva tisíce nakažených denně, kdy už bude trasovací kapacita schopna dohledat a otestovat všechny, které je třeba.

Kdy nejdříve a v jakém režimu by se podle vás mohly děti vracet do škol? Prvňáci a druháci se vrátí příští týden. Co ostatní děti?

To je otázka pro astrologa. Jednou z podmínek je dostatečná trasovací a testovací kapacita. Toho lze dosáhnout jak jejich navýšením, tak snížením počtů nově nakažených. Státní svátek odstartoval výrazný pokles počtu testů, takže si kladu otázku, nakolik je věrohodný i pokles počtu nově nakažených. Pokles počtu pozitivních totiž vždy výrazně kopíruje pokles počtu testů.

Otázkou je, jestli došlo k takovému poklesu tempa šíření nákazy, jak říkají optimisté; a do jaké míry je to dáno tím, že to jen nevidíme a po čase to opět propukne. Byl bych prostě opatrný. Musíme se dostat na vyšší intenzitu testování a trasování a zároveň srazit počty nově nakažených na pár tisíc denně. Při současném tempu snižování nákazy mi vychází otevření škol na první polovinu prosince. Otázka je, zda to před Vánoci na ten týden dva riskovat. Tipuji, že dojde k nějakému konsenzu, že by se v prosinci mohly otevřít celé první stupně, kde je výrazně nižší intenzita šíření.

Ale deváťáci mají už v dubnu dělat přijímačky. Maturanti se kromě jiného mají připravovat taky na budoucí studium. Co s nimi?

Je otázka, jestli by tento šok nemohl vést ke společenskému prozření ohledně vzdělání koncentrovanému tolik na zkoušky, protože to je škodlivý fenomén českého systému. Podobně je to i s biflováním na maturity. Měl by se dát signál už teď, že tentokrát se fakt nemusí biflovat, ale učit se normálně široké spektrum věcí. Je jasné, že z pohledu těch dětí a rodičů je to o nervy. Proto by bylo správné už teď jim říct, jak to bude.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků