Hlavní obsah
Imunolog Vojtěch Thon Foto: repro ČT24, Česká televize ČT24

Ohroženým stačí jedna dávka vakcíny. Ale hlavně rychle, nabádá imunolog Thon

Už první dávka vakcíny může rizikovým pacientům zachránit život a ochránit je před těžkým průběhem. Pro nastartování imunitního systému to pro tuto akutní chvíli úplně stačí. Řekl to v rozhovoru pro Novinky imunolog prof. MUDr. Vojtěch Thon, Ph.D. z výzkumného centra Recetox Masarykovy univerzity v Brně.

Imunolog Vojtěch Thon Foto: repro ČT24, Česká televize ČT24
Ohroženým stačí jedna dávka vakcíny. Ale hlavně rychle, nabádá imunolog Thon

„Za normálních okolností bychom měli po čase dávku zopakovat ještě jednou, aby si náš imunitní systém tuto zkušenost s virem dobře zapamatoval. Situace, v níž se nacházíme, je ale výjimečná. Očkujeme v době pandemie,” dodal.

Proč by měla stačit jen jedna dávka?

Virus je všude kolem nás a nejedná se o systémovou infekci, nýbrž o slizniční. A toho paradoxně můžeme využít. Druhou, tedy „připomínací” dávku, totiž může dostat pacient doslova ze vzduchu. Díky první dávce vakcíny bude v tu chvíli jeho vnitřní systém umět zareagovat. Takže těžký průběh nemoci už nenastane, ale imunitní paměť tímto dostane ten správný a z hlediska infekce fyziologický podnět, kterým ji přinutíme, aby na tento virus nezapomněla.

Pacienti očkovaní první dávkou by se už nemuseli schovávat a naopak by se mu mohli i v běžném životě doslova „vystavit”, protože to jejich imunitnímu systému spíš prospěje?

Ano. A má to ještě jednu výhodu. „Vnitřní“, tedy, jak my říkáme, systémová imunita a „vnější“, tedy slizniční imunita, to jsou svým způsobem dva světy, které jsou sice propojené, ale jen částečně. Pokud totiž tělo bojuje s nějakým nepřítelem na sliznici, může následně reagovat i tak, že si takříkajíc rovnou vybuduje obranu „i uvnitř“. Není tomu tak vždy, ale může se to stát.

Opačně to ale neplatí. Pokud vás kousne klíště do nohy a tělo vytváří proti infekci protilátky uvnitř, sliznice se to nedozví. A stejné je to i v případě vakcíny. Když dostanete injekci do svalu, tak se vám začnou vyplavovat protilátky a ty vám budou pomáhat, pokud by do vašeho těla někdy v budoucnu pronikl virus. Neexistuje ale žádný způsob, jak bychom sérové protilátky, které se vytvoří uvnitř v těle, dopravili na sliznice. Tam na to zkrátka nejsou receptory.

Takže infekce SARS-CoV-2, která je slizniční, protože proniká do těla skrze sliznice dýchacího traktu, nemůže být na sliznici eliminována injekcí, podanou do svalu. Systémová, vnitřní imunita se zmobilizuje až ve chvíli, kdy virus ze sliznic pronikne hlouběji do těla. Pokud se v nějakém krátkém odstupu několika týdnů po první injekci přirozeně setkáte s nákazou tím, že virus vdechnete, váš vnitřní svět už bude chráněn a vy už těžce neonemocníte, ale vlastně se tak bezpečně s virem „seznámí” i vaše sliznice. A to je vlastně lepší než dostat druhou dávku zase do svalu.

Jedna moje známá měla po první dávce poměrně nepříjemnou reakci na očkování. Myslím tím zvýšenou teplotu a bolesti svalů. Nebylo to nic vážného, ale byla by asi ráda, kdyby zjistila, že ke druhému očkování nutně nemusí.

Ta vakcína je poměrně reaktogenní, ona může vyvolat poměrně velkou škálu mírnějších reakcí. Z těch deklarovaných nežádoucích reakcí vychází, že pravděpodobnost, že se s některou setkáte, je řádově až 50 procent a stoupají s druhou dávkou. To nemusí být nic zásadního, ale musím říct, že to není úplně běžné.

Vakcína nezabrání očkovanému lékaři, aby neroznášel virus po nemocnici

Tyto projevy lze takto omezit. Ale co je nejdůležitější, můžeme touto cestou ochránit větší procento rizikových pacientů, protože je důležité tyto lidi naočkovat co nejdříve a my pro ně v tuto chvíli nemáme dost vakcín. Kritické jsou právě tyto měsíce. Tady se každý den počítá. My je tedy můžeme naočkovat jednou dávkou a po krátké pauze, kdy vakcína začne působit, jim umožnit setkávání s blízkými a umožnit návrat k normálnímu životu. Jedná se o zásadní pozitivní dopady psychické, sociální i ekonomické.

Kdo jsou podle vás ti, které musíme očkovat přednostně?

Rizikoví lidé s komorbiditami, kterým hrozí těžké průběhy a smrt. Kardiovaskulární a metabolická onemocnění, diabetes a především obezita a nadváha, to vše v kombinaci s vyšším věkem. Lidé v první linii, pokud chtějí, nechť se očkují, ale ti většinou neumírají. Proto si myslím, že ti rizikoví, nemocní lidé by měli mít přednost.

Navíc vakcína je v tuto chvíli schválena v podmíněném režimu, její účinky z dlouhodobého hlediska nejsou dostatečně prozkoumané. Zatím byla testována na řádově desítkách tisíc lidí a to pro vyhodnocení potenciálních rizik ještě není tak velké číslo. Nicméně je zcela na místě s její pomocí zachraňovat životy lidí, kteří by jinak s vysokou pravděpodobností zemřeli. Pro ty je indikovaná.

Na druhou stranu, pokud říkáte, že zatím se ještě nepodařilo z časových důvodů otestovat všechna potenciální rizika, můžeme s čistým svědomím podat vakcínu komukoliv?

I v tomto případě platí, že jedna dávka to hypotetické riziko sníží. Navíc pokud se budeme držet toho, že očkování je indikované pro rizikové pacienty, kteří se vesměs rekrutují z řad seniorů, pak se těch případných problémů, které by se, zdůrazňuji, teoreticky mohly projevit v horizontu mnoha let, není třeba tolik obávat, jako u mladých lidí, kteří mají ještě celý život před sebou. Vždy je nutno vážit benefit a riziko, přičemž benefit musí mnohonásobně riziko převážit. V případě správné indikace je zde benefit na straně podání vakcíny.

A neměli by se zdravotníci očkovat, když už ne kvůli sobě, tak alespoň proto, aby chránili své pacienty před nákazou? Jinými slovy, aby sami neroznášeli virus po nemocnici, třeba nevědomky?

Jak jsem říkal, vakcína podaná do svalu neumí přímo ovlivnit dění na sliznicích. Virus může navzdory očkování naše sliznice infikovat a může se i vylučovat do okolí. Takže vakcína nezabrání očkovanému lékaři, aby neroznášel virus po nemocnici, abych použil vaše slova. Očkovaný člověk může v tuto chvíli chránit jen sám sebe.

Jenomže z úst expertů je slyšet, že tohle ještě není definitivně jisté. Říká to třeba i Státní ústav pro kontrolu léčiv, který se odvolává na to, že klinické studie, která se dělaly, se možným šířením viru prostřednictvím očkovaných lidí nezabývaly, a tudíž to, jak se bude virus na sliznicích chovat, údajně nevíme a musíme počkat na další klinickou studii.

To je jisté už nyní. Vycházíme z principu fungování imunity. Mimochodem česká imunologická škola specializovaná na slizniční imunitu a vakcinaci má dlouhou tradici a je s ní spojen i kus mého života. To vše máme již dávno potvrzené. Bez slizniční imunity není této obrany a je to slizniční imunita, která pomůže předchozí vakcinaci i do svalu a v konečném důsledku i ke sterilizační imunitě.

Zaznamenala jsem také, že mezi lékaři a zdravotníky je zájem o očkování i mezi těmi, kteří už covid prokazatelně prodělali. Věří tomu, že je vakcína ochrání lépe a dlouhodoběji než prodělané onemocnění. Je to racionální úvaha?

Chráněni po prodělané infekci jsou, paměťová imunita se jim – a zdůrazňuji dostatečně dlouhodobě – vytvořila na úrovni buněčné, nejen protilátkové. Takže to není nutné. Pokud chtějí být dárci rekonvalescentní plazmy a zvýšit protilátky po očkování, mohou to udělat. Z důvodu bezpečnosti je však při vyhodnocení profitu a rizika nutno myslet mj. i na fenomén, kdy za určitých okolností vytvářené protilátky místo ochrany umožní rychlejší rozvoj infekce při opakovaném setkání s ní.

Na druhou stranu, k těžkým reinfekcím údajně občas dochází. Nemělo by platit to, co jsme uvedli v případě první dávky vakcíny? Tedy, že by tělo při dalším setkání s virem mělo být schopné v rámci systémové imunity viru odolat? Jak je možné, že pacient, který se poprvé s virem utkal, může mít při druhé infekci zase těžký nebo dokonce horší průběh?

Není to časté, ale není to ani vyloučené. Skutečně prokázané případy reinfekce s rozvojem onemocnění jsou vzácné. Závisí to vše též na velikosti dávky, případně jiné variantě viru. Srovnejme to s jinými virovými infekcemi, které většinou proběhnou mírně či jen s teplotami či rýmou. Ale samozřejmě ani u nich není vyloučeno, že na jakoukoliv virovou nákazu může nasednout bakteriální infekt, může tam být koincidence čehokoliv dalšího, mohou tam probíhat i dvě věci najednou.

Svou roli může sehrát i fakt, že jsou to lidé, kteří ještě po té první covidové nákaze nemají za sebou rekonvalescenci, jejich tkáně byly při těžkém průběhu infekce poškozené a to může také znamenat při další infekci komplikaci.

Platí to, co jsem uvedl. Imunita se po první nákaze učí s virem bojovat a většinou se to i naučí, ale v medicíně není nic stoprocentní, takže platí i to, že rizikoví pacienti by takové „učení” neměli podstoupit a měli by se spolehnout na vakcínu. Je ale důležité, aby se k ní dostali, co nejdřív. Nejen v domovech seniorů, nýbrž také v rodinách. To je zásadní, zapomíná se na to a k tomu též svým návrhem směřujeme.

Výrobci ovšem říkají, že pokud se podá jen jedna dávka, nemohou zaručit, že vakcína bude chránit déle než 21 dní. Říká to mluvčí společnosti Pfizer. Nemůže se stát, že takoví lidé by pak paradoxně nebyli po čase chráněni vůbec?

To není v pandemické situaci prakticky možné. V rámci klinických studií se sledovaly protilátky po očkování. My při zkoumání lidí, kteří nemoc prodělali, víme, že imunita po prodělání nemoci trvá. Očkování mRNA vakcínou nastolí imunitu buněčnou a protilátkovou. Víme, že i po přirozené infekci protilátky klesají – to je úplně normální, protože v séru IgA protilátky mají biologický poločas týden a IgG protilátky tři týdny. Ale to, že nemám protilátky přítomné v séru, neznamená, že nemám ochranu proti viru, protože ta zůstává na úrovni buněčné.

Řeknu to ještě jinak. Jedná se o vakcínu svým účinkem podobnou živé vakcíně, tj. dlouhodobým. Možná někdo říká, že neexistují důkazy, že ochrana po první dávce trvá i po 21 dnech, ale neuvedl, že nejsou ani důkazy, že netrvá. Interval 21 dní je navíc pouze nejkratší možný interval k podání druhé upomínající dávky vakcíny, ne nejdelší. Je možné podat druhou dávku později.

V každém případě by aplikace jen jedné dávky vakcíny výrobcům dala možnost zbavit se jakékoliv odpovědnosti, protože to by znamenalo nedodržení “návodu k použití”. Navíc to nedoporučuje ani Evropská léková agentura, je otázkou, zda si politici dovolí přijmout takovéto rozhodnutí. Existují alespoň nějaké precedenty, kdy se bez klinické studie udělal takový krok?

Vzpomínám si na první vakcínu proti hepatitidě B, to bylo ještě v dobách hlubokého socialismu, tenkrát ještě nebyly rekombinantní vakcíny, tak daleko jsme ještě nebyli. Ta vakcína se podávala do svalu v určité dávce. Byla drahá, tenkrát to byl devizový dovoz. U nás se na základě našich tehdejších znalostí – mějte na paměti, že Československo bylo vakcinační velmoc – rozhodli, že tuto vakcínu aplikujeme do kůže, nikoliv do svalu, a to v mnohem nižší dávce. Podařilo se díky tomu z jedné dávky udělat dávek osm a současně zvýšit účinnost této vakcíny. Takto jsem očkovaný i já a stále mám vysoké titry protilátek. (smích)

Dodnes mám schovaný ten leták, kde je napsáno: „Nesmí se použít jinak než intramuskulárně” – tedy do svalu.

Ale můžeme se podívat i za hranice. Britové se rozhodli, že vakcínu proti covidu podají v jedné dávce. Je to vždycky o tom rozhodnutí, kdy víte, že si na základě odborných znalostí a zkušeností můžete dovolit udělat ten důležitý krok ve prospěch věci, protože ta situace je nyní opravdu vážná a vyžaduje to.

Tímto přístupem zvýšíte podstatně bezpečnost podání vakcíny a zajistíte cíleně a rychle celou rizikovou populaci u nás i při nedostatku vakcín. A otevřete opět život a ekonomiku celé společnosti se všemi pozitivními důsledky. Včetně toho, že lidé nebudou zbytečně umírat a že přestanou zaplňovat nemocnice. Jak jsem uvedl, druhou dávku je možné podat dle potřeby později.

Tak Britové zkouší různé inovativní přístupy, vládní experti navrhovali i kombinaci různých vakcín od různých výrobců. To byste také doporučil?

Ne, to není správné, to bych rozhodně nedoporučoval. Ke kombinování různých očkovacích látek není důvod. Navíc při jedné dávce v pandemii a nedostatku vakcín není ani co kombinovat, viďte?

prof. MUDr. Vojtěch Thon, Ph.D.

Po studiu všeobecného lékařství na Univerzitě Karlově v Praze a po roce 1989 na univerzitě ve Vídni působil v letech 1990 – 2000 na Instiut für Immunologie der Universität Wien, ve Spojených státech na University of Alabama at Birmingham (UAB) a dále ve Vídni v Biomedizinische Forschungsgesellschaft, kde vytvořil mj. biologický model syndromu toxického šoku a kandidátní vakcíny.

Zabývá se vakcinační odpovědí a principy bezpečného očkování, slizniční imunitou, imunopatologií a léčbou imunodeficientních stavů, alergických a autoimunitních chorob. Vyvinul mezinárodně využívané imunologické vyšetřovací metody. V ČR se zasadil mj. o zásadní změnu očkovacího kalendáře včetně možnosti posunu BCG vakcinace do druhé poloviny prvního roku věku dítěte z důvodu bezpečnosti očkování a prevence netuberkulózních mykobakterióz, o snížení komplikací při transplantacích kostní dřeně CD34+ kmenovými buňkami krvetvorby, zavedení screeningového vyšetření vývoje T a B-lymfocytů (TREC a KREC) ze suché krevní kapky novorozence pro včasný záchyt vrozených poruch imunity, o bezpečné očkování pacientů s roztroušenou sklerózou, o komponentní diagnostiku v alergologii a její interpretaci u alergických stavů, atd.

Věnuje se komplexnímu vývoji zdraví populace, včetně projektu CELSPAC. Je členem výzkumné skupiny Metabolomika a cílená proteomika Centra RECETOX Masarykovy univerzity. Jeho odborné práce jsou velmi často mezinárodně citovány. Kromě výše uvedených přednášel a spolupracuje s řadou zahraničních univerzit, jako jsou univerzity Oxford, Regensburg, Seattle, Freiburg, Brescia, Hannover, Řím, Oslo, Karolinska Institutet Stockholm, a další. Kontinuálně se věnuje pregraduální a postgraduální výuce studentů na Masarykově univezitě v Brně a Ph.D. studentů, včetně Ph.D. studentů na Univerzitě Karlově v Praze. Je autorem učebnic pro studenty medicíny. Recenzent anglického vydání oxfordské učebnice H. Chapel et al. Essentials of Clinical Immunology a překlad do českého jazyka – Základy klinické imunologie, Triton, 2018.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Seznam.cz zavádí tlačítko Líbí se

Dejte redakci i ostatním čtenářům vědět, jaký obsah stojí za přečtení.

Články s nejvyšším počtem Líbí se se budou častěji zobrazovat na hlavní stránce Seznamu a přečte si je více lidí. Nikomu tak neuniknou zajímavé zprávy.

Reklama

Výběr článků