Článek
Každodenně se u zdi vystřídají stovky turistů a část z nich na ní zanechá vzkaz či drobnou malůvku. Ti, kteří nemají, čím by na zeď psali, si mohou půjčit fixu u místního pouličního umělce, který zde denně v různých časových rozmezích hraje na kytaru a zpívá hity The Beatles.
„Jsem tu každý den, ale nikoho jsem nikdy neviděl kreslit na stromy. Občas, když jsou tu davy, dá se to přehlédnout, ale na těch stromech jsou barvy nebo spreje. Spreje slyším, ale vždycky jsem viděl akorát někoho sprejovat na zeď,“ řekl Novinkám umělec, který si nechá říkat G. F. George. Podle jeho názoru se na stromy musí malovat v noci.
Podle zakladatele programu Lesy v Hnutí Duha Jaromíra Bláhy se ale jedná jen o nanesení barvy na povrch kůry, a to bez jakýchkoli vrypů, tudíž to stromy nijak nepoškozuje.
Lenonova zeď a teď už i stromy. 😠
Zveřejnil(a) Daniel Vavra dne Čtvrtek 7. února 2019
„Stromům to pro život nevadí. Jiný úhel pohledu je estetický a symbolika. Kdybych viděl stromy v lese počmárané osobními vzkazy či sebeprezentací kohosi, cítil bych to jako výraz neúcty ke stromům. Kampa a zeď Johna Lennona je ale specifické místo a ta symbolika je tu jiná, rozumím, že na to mohou být protichůdné názory, někdo to vidí tak, že i malby na stromy sem prostě patří, a jiný nikoliv,“ napsal Novinkám Bláha.
Historie nápisů na zdi sahá až do 60. let 20. století, kdy se zde objevovaly vzkazy pro Jana Wericha, který nedaleko žil. Od 70. let byla nazývána jako Zeď nářků a po smrti Johna Lennona v prosinci 1980 ji kdosi využil k vytvoření symbolického náhrobku zesnulého zpěváka. Od té doby se na zdi začaly objevovat graffiti inspirované Lennonem a útržky textů písní. Dnes zeď reprezentuje symbol ideálů svobody, lásky a míru.