Hlavní obsah

Dva handicapy

Novinky, Jiří Hanák

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Druhá vládní krize v historii České republiky se zřejmě chýlí ke konci. Obešla se bez úřednického kabinetu i bez předčasných voleb. Stanislav Gross mohl včera na Hradě prezidentu Klausovi dokázat, že má ve Sněmovně zajištěnou většinu jednoho hlasu.

Foto: Promo V. Merta

Vladimír Merta Trio

Článek

Číselně nic moc, zdá se však, že nynější stojedničková většina by mohla být pevnější, než ta stejně velká předcházející. Poslanecký klub US-DEU vypadá totiž stabilizovaněji.

Krize končí rychle, protože to vlastně ani opravdová vládní krize nebyla. Protože neselhala vláda, neselhali koaliční partneři, jen vlivná část soc. dem. politiků potřebovala ze svého středu vyvrhnout Vladimíra Špidlu. To se podařilo, Špidla odešel nejen z funkcí, ale i z české politiky. Vládní kočár se staronovým koaličním spřežením se může opět rozjet. Ostatně, žádné rozumnější řešení se ani nenabízelo. Stanislav Gross splnil i druhé zadání prezidentovo: je s to sestavit vládu bez podpory komunistů. Zvládne-li personální problémy při obsazování ministerstev, a nic nenaznačuje, že by to nezvládl, bude Gross nejmladším řádným premiérem v historii Česko(slovenska). A jedním z nejmladších v moderní historii Evropy. To stojí za malé zastavení. Vždyť do čela vlády přichází v Grossovi reprezentant nové politické generace.

Česká republika měla za dobu svého trvání tři řádné premiéry: Václava Klause, Miloše Zemana a Vladimíra Špidlu. Přes mnohé a různé výhrady vůči jednomu každému z nich nelze neuznat, že to byly vyzrálé osobnosti. Zdaleka ne jen proto, že všichni tři byli zhruba o generaci starší, než Stanislav Gross. Všichni tři, než si sedli na premiérskou židli, měli za sebou léta běžného občanského života. Politika nebyla jejich jediným a hlavním zaměstnáním. Stanislav Gross však za svého dospělého života nic jiného nedělal. První handicap, nikoliv však poslední. Všichni tři předcházející premiéři vstoupili do aktivní politiky vysokoškolsky vzdělaní a ve svém oboru se před tím víceméně pohybovali - jak to normalizační doba dovolila. Každý z nich použitelně ovládal alespoň jeden světový jazyk. Ani prvním, ani druhým se Gross vykázat nemůže.

To vůbec neznamená, že by nemusel být úspěšný premiér. Nechce-li však zažít trapné chvilky při neformálních setkáních s evropskými kolegy či zahraničními novinářskými vlčáky, bude muset nějakým jazykem vládnout a v rozhovorech se dopouštět myšlenek. Fuška, i při Grossově mládí, strašlivá. Nechme se překvapit.

PRÁVO 27. července 2004

Reklama

Související témata:

Výběr článků

Načítám