Hlavní obsah
Letiště Václava Havla Praha. Pohled na terminál 2. Foto: Letiště Praha

Dispečer v záloze: Při řízení letadel se chyby neodpouštějí

Práce řídícího letového provozu patří k nejlépe placeným povoláním, přesto zájemců o tuto náročnou práci moc není. Platí to zvláště u vojenských dispečerů, kteří jsou placeni výrazně hůř než jejich civilní kolegové.

Letiště Václava Havla Praha. Pohled na terminál 2. Foto: Letiště Praha
Dispečer v záloze: Při řízení letadel se chyby neodpouštějí

Není proto žádným tajemstvím, že armádě řídící, neboli „řídítka“, jak jim ve vojenském žargonu přezdívají, chybějí a vítají každou pomoc. Velení vojenského letectva proto přijalo s nadšením, když se jim přihlásili dva bývalí vojenští dispečeři do aktivních záloh, kteří mají jediný úkol: cvičit nové vojenské dispečery.

Jedním z nich je Dalibor Mlčoch (43), který sloužil 23 let v armádě, z toho 20 let jako dispečer na vojenských letištích. Dva roky už pracuje v Centru letového výcviku v Pardubicích.

Právu řekl, že do záloh šel, protože chtěl pomoci nejen armádě, ale i svému novému zaměstnavateli, protože nedostatek řídících se projevuje i na pardubickém vojenském letišti, kde centrum sídlí a kde cvičí vojenské piloty z celého světa.

Každý rok chodí sloužit jako záložák třikrát 14 dní. Během služby jezdí na pražské letiště v Ruzyni, kde je v Česku největší tréninkové centrum pro dispečery a kde si školí svá „řídítka“ i armáda. „Během cvičení neběháme se samopalem a nestřílíme jako ostatní záložáci, ale pracujeme na simulátorech jako instruktoři řídících,“ poznamenal Mlčoch.

Před deseti lety bylo podle Mlčocha řízení letového provozu prestižní práce. „Vzhledem ale k tomu, že je to hodně náročná práce, a mládež netouží být tolik zatížena zkouškami a učením, tak zájem je menší, než býval,“ uvedl Mlčoch.

V civilu patří dispečeři mezi nejlépe placené profese, jejich hrubý plat se pohybuje mezi sto až dvě stě tisíci korun měsíčně. V armádě, kde je mzda napojená na hodnost, je to ale výrazně méně. I s různými příplatky pak může dispečer pobírat okolo 70 tisíc hrubého měsíčně.

Slouží i ženy

Dispečer musí umět dobře anglicky a znát letecké předpisy. „Než získá licenci na radar a na věž, tak to zabere kvantum hodin, a než si je v práci jistý, tak to trvá řadu let,“ podotkl.

Je to psychicky náročná práce. „Člověk dává pokyny letadlům, která stojí miliardy a jsou plná lidí. Odpovědnost je velká a chyby se nepromíjejí,“ poznamenal Mlčoch.

Řízení provozu vyžaduje značnou koncentraci, a proto se dispečeři zhruba po dvou hodinách střídají. Dřív to bylo výhradně mužské zaměstnání, ale kvůli menšímu zájmu je dnes na letištích v pozici řídících třetina až polovina žen.

Nouzových přistání podle Mlčocha obslouží každý dispečer ve svém profesním životě řadu, havárii letounu naštěstí zažívají pouze výjimečně. Jednou sloužil, kdy došlo k požáru motoru u cvičného Albatrosu L-39. Oba piloti – žák i učitel – se katapultovali.

„Byla to nouzová situace. Museli jsme poslat pomoc, informovat záchrannou službu. Naštěstí letěl v blízkosti záchranný vrtulník, kterému jsem dal pokyn, aby piloty sesbíral. Záchrana přiletěla, sotva piloti dopadli na zem,“ přiblížil dispečer svůj nejstresovější zážitek.

yknivoNumanzeSaNyknalC
Sdílejte článek

Reklama

Výběr článků