Proto mě zabolel vtípek ze sobotního Práva (19. listopadu 2005): "Za komoušů platívalo, že kdo má moc, má i peníze. Teď platí, že kdo má peníze, má i moc." Nejde o to, nakolik je to pravda, ale jde o to, co se tímto výrokem vysílá za signál.

Oba systémy se tím symetrizují, staví se na jednu úroveň a - byť nepřímo - se oba kritizují. Tuto symetrizaci nemohu přijmout, protože si myslím, že jeden ten systém je špatný a druhý dobrý. Zhruba před čtyřiceti lety jsem se v americkém časopise Soviet Studies (který byl u nás naprosto na indexu a prakticky nedostupný) setkal s článkem známého amerického sovětologa z univerzity v kalifornské Berkeley Gregory Grossmanna s názvem Money and Sword (neboli Peníze a meč).

Článek měl ještě nějaký podtitul, který si už dnes nepamatuji, ale po dlouhou dobu byl přetiskován v nejrůznějších Readings o sovětologii jako vystižení samotné podstaty komunistického režimu. Grossmann - cituji s touto dávnou vzpomínkou - si všiml proměnlivé míry monetizace sovětské ekonomiky od válečného komunismu na počátku, kdy peníze prakticky vymizely, k různému mírnému a opatrnému povolování existence peněz. A jasně řekl: v zemi buď vládne rudý komisař (s mečem v ruce), nebo existuje elementární svoboda jednotlivce, která je vyjadřována jeho právem držet peníze a nakládat s nimi podle svého.

Pro mě to je od té doby jasný návod, jak se dívat na okolní svět. Proto žádná symetrizace. Svět peněz je světem svobody, nikoliv světem moci. Svět moci je světem bez peněz.